Vlčie diery (1948)

Toto dílo lze bez nadsázky, jak už uvedli i další komentátoři, považovat za zakladatelský vrchol slovenské tvorby hraného filmu. Vedle režiséra Bielika, ztělesnitele Fričova Jánošíka z třicátých let, se tu ve věku až jinošském objevuje řada gigantů zakladatelské generace našeho bratrského národa: František Dibarbora, Magda Lokvencová-Husáková, Ladislav Chudík, Jozef Budský, Mikuláš Huba a řada dalších. Budoucí národní a zasloužili umělci se činili právě tak jako režisér a scénáristé. Rodinné drama Svrčinových je symbolickou zkratkou dramatu slovenského národa, který právě v tomto období procházel asi nejsložitějším obdobím své historie, pokud pomineme turecké války zejména v XVII. století. Film sám je ozdobou kinematografie třetí československé republiky a je diskusní otázkou nakolik svou nespornou kvalitou přesahuje či nepřesahuje původní československý rámec a současně směřuje k evropskému standardu.

Paľo Bielik je/bol vynikajuci režisér. A samozrejme jeden z dvoch najdôležitejších Jánošíkov 😁. Film má zrejme váhu predovšetkým svojou autenticitou spôsobenou spoluúčasťou rôznych zväzov, armády a tiež preto, že bol natočený bezprostredne po 2. Svetovej. Úplne najviac sa mi páčili hudobné motívy zahrané symfonickým orchestrom, pretože šlo o notoricky známe piesne. Bielik látke rozumel, síce poňal partizánov čisto hrdinsky a história vie, že nič nie je len čierne alebo biele, no v danom období bolo potrebné hovoriť o protifašistických bojovníkoch výlučne jedným spôsobom. Ono aj dnes, keď máme vo vláde a v europarlamente fašistov a dezinformátorov, by taký film dobre padol. Osobne poznám človeka, ktorý úžitok SNP silne spochybňuje a ja neviem kde je celá pravda, ale film je to vydarený. Na tú dobu skvelá kinematografia. Dialógy obsahujú veľmi veľa hlbokých myšlienok o vojne a zabíjaní, platných aj dnes. Úžasné boli aj historické zábery priamo z frontu, najmä paľba z kanónov, ktorá vo mne vyvolávala strach z reálnosti a husiu kožu. A najlegendárnejšia scéna? Predsa noha, nie? “Hraško, ty nemôžeš byť Nemec. Ty si ešte malý na bitku.” 😂😂😂 Bielik to dokázal aj odľahčiť, keď sa to hodilo. Výborné povojnové dielo.

Výborná dráma zobrazujúca príbeh bratov Svrčinovcov, žijúcich v dedinke uprostred povstaleckého územia. Konflikt podporovateľov a odporcov SNP sa odráža aj na vzťahu bratov Matúša a Ondreja, ktorý je v ich prípade súčasťou ich vzťahu k  Anči. Produkcia je veľmi dobrá a atmosféru podporuje aj Cikkerova hudba, ktorá však miestami znie príliš naliehavo. Prvá polovica filmu drží pátos na uzde a osudy hrdinov majú dobrý sentiment. Herci sú výborní a ich prejav je v rámci šablóny dobového kontextu. V druhej polovici keď sa povstanie dostáva pod tlak, začína stúpať hladina pátosu nad únosnú mieru a v závere sme svedkami hneď niekoľkých hrdinských kúskov ktorých pátos je už z dnešného pohľadu neúnosný. 75%

Už při scéně příchodu Matúša domů mi přišlo poněkud divné stáří synů versus stáří mámy. No nikoliv neprávem. V roce 48 bylo matce Poničanové 40, synovi Hubovi 29 (ač tu vypadá tak na 40 taky) a druhému synovi Budskému dokonce 37 - tedy o tři roky méně, než herečce co hraje jeho matku. Netuším co stálo za tímto podivným obsazením, ale trochu mi to zamotalo hned na začátku hlavu. Jinak scéna s letící kládou na Ondreja je na tu dobu opravdu dechberoucně natočená.

S odretymi usami za tri… Slovensko nikdy vo filmoch neexcelovalo a na to, ze to bolo vyrobene v 48mom, tak ok. Hudba sa nedala pocuvat, nakolko to bola vykradacka Slovenskych mamiciek, plus ruskych skladatelov, plus sem tam zaciatok francuzskej hymny. Bolo somozrejme velmi citit proruske smerovanie… efekty na tu dobu tiez v ramci moznosti ok, aj ked tanky vchadzajuce do vlcich dier, viditwlne hrackarske mini makety…