Svědek (1969)

Naše Bílá paní je sice o pár let starší, ale vypadá mlaději. Nebýt toho, že úvodní song napsal velmi pravděpodobně jazzman Vukán, neměl by Svědek proti ní vůbec žádnou šanci při srovnání. Scénář patří mezi klasickou kvalitu uvolněných šedesátých let. ale jeho realizace spíše připomíná svými mezititulky léta padesátá. Hercům chybí schopnost timingu, která je pro dobrou komedii nezbytná. Dnes by takový film, který nefunguje ani jako drama, ani jako komedie, již vůbec neměl svým divákům co říci, v době natočení se jednalo o svým způsobem odvážný kousek. Jedna hvězdička za scénář, druhá za sympatický riff.

Hovorí sa, že dobre napísaná a zahraná záporná postava dodá filmu šťavu, v tomto prípade je to hlavná kladná postava, ktorá si získa diváka svojou bezprostrednosťou a sarkazmom ako nástrojom boja proti komunistickej svojvôli a hlúposti. Film obsahuje veľké množstvo drobných scén, ktoré dokonale dotvárajú stalinistické metódy v povojnovom Maďarsku, vysmieva sa im, zosmiešňuje funkcionárov, kariéristov a praktiky komunistických pohlavárov a robí to najelegantnejším spôsobom ako je možné.

Jednoduchý ve své složitosti, politický ve své apolitičnosti, legrační ve své vážnosti, reálný ve své nadsázce; zkrátka film, který běží jako dobře namazané soukolí. Pozn.1: Film mluví jasnou řečí, kterou není třeba komentovat. Zajímavé reálie jsou uvedeny v IMDb, v sekci Trivia. Pozn. 2: Mrzuté jen je, že jsem se se stejnými problémy nedokázaly u nás vyrovnat stejným (nebo i lepším) způsobem ve stejné době, ani pak o 20 let později. Pozn. 3: Pelikán byl mojím sousedem na Veselíčku, ze začátku byl taky srandista a čobola, ale stále více propadal demenci, až umřel po padesátce v blázinci (asi to nebyl ten správný Pelikán do filmu - i když, jak říká Pepa Nos: "... i Pelikáni mají svojí pravdu...").

Spoiler. Jedná se o komedii, která vypráví o maďarské politice ze začátku druhé poloviny minulého století a která mnohdy cynicky, tzv. „švejkovsky“ líčí život jednoho snad až outsidera s dobrým charakterem, jenž se dá snadno zmanipulovat od lidí, kteří vědí, jak takto postupovat. Díky nim zakouší paradoxní vzestupy a pády, které jsou podloženy vskutku komickými chvilkami. Je to vlastně jedna velká satira, která má ovšemže dramatický kontext. Vše bylo doplněno tajuplným soudruhem Virágem, který prahne po kariéře velmi duchaplně. Film vrcholí při vykonstruovaném procesu, kdy má hlavní hrdina, Pelikán svědčit proti svému příteli, exministrovi, kterého v minulosti zachránil. Nakonec se tak samozřejmě nestane a satirické dění je dokonáno, když je Pelikán opět omilostněn před pověšením. Film mě neskutečně bavil a trefil se svým vtipným pojetím do mého repertoáru.

Skvěle povedený a zábavný snímek scénáristy a režiséra Pétera Bacsóa. Zakázaný
trezorový film, který se ale stal kultovní v Maďarsku. Film je politickou
satirou na vykonstruované politické procesy, jenž se odehrávaly v 50.letech.
Hlavní postavou tohoto příběhu je obyčejný hlídač hráze Pelikán, který je
po incidentu s ministrem Dánielem vtažen do politického dění, o které neměl
vůbec zájem. Celý film je založen na mnoha humorných scénách jako např. u
socialistického zábavního parku, slavnostního představení pomeranče či
opakujících se scén ve vězení. Jeden rozhodně z nejpříjemnějších a
nejveselejších maďarských filmů, který ukazuje, že i tento národ má smysl
pro humor.