Kleopatra (1963)

Je to dlouhé, je to velkolepé, je to plné patosu a velkých hereckých výkonů. Taylorka přijede na obludné pyramidě. Ty účesy, ty kostýmy, ty makeupy. Historické to moc není. Historická jsou možná tak jména psotav. Míval jsem pocit, že je to v podstatě nuda, ale to je omyl si myslet. Je to filmy za staré školy, klasický velký biják. Dám plný počet.

Na tu dobu opravdu velký film s pořádnými scénami a ikonickou Liz v čele. I když stopáž čtyři hodiny má místy hluchá místa. A že ten film dělají hlavně kulisy? No, ano, ta pompéznost Kleopatře vlastní tam dělá mnohé a rozhodně se mi na to koukalo lépe než na mnoho dnešních historických filmů, které jsou často akorát plné efektů.

Kleopatra snese přímé srovnání s Ben Hurem, protože jde o podobně průkopnickou hollywoodskou velkoprodukci, která určovala měřítka své (i budoucí) doby. Pokud byl Ben Hur etalonem epické akce, pak Kleopatra je učebnicí pompézní výpravy – vrcholná ukázka toho, jak může studiový mamut pohltit celé město i studio. Monumentální scéna příchodu do Říma patří k největším spektáklům, jaké kdy Hollywood postavil, a její vliv na budoucí vysokorozpočtové filmy – a zejména na celý žánr historických „sandálovek“ – je naprosto zásadní. Ikonická akční scéna ve stylu benhuřích závodů se tu sice nekoná, ale film to dohání vizuální nádherou: kostýmy, kulisy a přiměřená dávka patosu vytváří velkolepou tragédii, která má své místo v dějinách kinematografie. Topornost hereckých výkonů k žánru tak nějak patří a v kombinaci s megalomanským stylem dělá z Kleopatry zajímavou (i když ne vždy strhující) podívanou.

Tohle bylo fakt k posrání nudné a dlouhé. Nevadí mi dlouhé filmy, ale musí se tam něco dít. Tady se hlavně žvatlá. Elizabeth Taylor je sice božská, ale sama to neutáhne a ani moc jako Kleopatra nevypadá. Plus se děj dost zaměřuje i na Caesara a Marka Antonia. Určitě to šlo udělat kratší. Je to hodně výpravné, kostýmy jsou super. Určitě to muselo stát balík a je to jeden z posledních klasických velkofilmů. Námořní bitva je docela velkolepá. Jinak ten příběh asi každý zná a byl zfilmován už mnohokrát. Uvidíme. jak se s tím popere půvabná Gal Gadot... "Já jsem Caesar!"

Zaujímavejšie než Ben Hur, ale horšie ako Spartakus. Nevzniká tu žiadny výrazný vzťah k postavám. Pôsobia len ako presvedčivo odprezentované dejepisné figúry. Konverzácie dominujú nad akciou a vývoj vzťahov nad vývojom dejín. Kleopatra vyhľadáva užitočných partnerov, teda volí lásku z rozumu, ale na druhej strane je už potom verná do posledného možného okamžiku. Elizabeth Taylor bola krásna a ženskému publiku tu odprezentovala enormné množstvo outfitov. Herecky ju však jednoznačne zatieňuje Richard Burton. Aj uňho však platí, že často vypúšťa vznešené vety vytrhnuté zo stránok povinnej beletrie. Čo však treba oceniť je vizuál. Veď len uvítanie Kleopatry v Ríme by obstálo ako zahajovací ceremoniál olympijských hier. Zároveň všetky interiérové scény svojou prepracovanosťou pôsobili ako rozpohybované umenie. To však nedokázalo vyvážiť tie štyri hodiny striedavého zbližovania, milovania, škorpenia, rozchádzania, nenávisti a znovu zbližovania. Divadelne pôsobiaca vzťahovka, ktorá dostala epické kulisy.