To byl český muzikant (1940)

Ukazuje se, že toto mimořádně povzbudivé životopisné dílko natočené pro dny národního ohrožení může podobně jako v protektorátu účinkovat i v těchto soumračných dnech. Otokar Korbelář dokonale vystihl prostotu i odhodlání obyčejného českého muzikanta, jehož důvěra v hudbu přenáší přes všechny těžkosti. Patetické vyznání odlehčuje nadsázka i vtip a lze litovat, že se mnohé jen naznačí v rámci složeném z hudebních ukázek a zběžných dat. Nicméně i tato adjustace je pochopitelná a pomáhá naplnit onu posilující intenci. Film se opravdu místy proměňuje v koncert – a plátno kina v časoprostorovou propusť. Jak by asi Kmocha vystihl Václav Krška? A oč mocněji by vyzněla delší časová osa – zabírající i dětství a dospívání. Vždyť – jak nejeden prostý český muzikant – doložil, v těchto letech se hudba jeví zvláště zázračně: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/modest-czech-musician-commemorates-1-prost-esk-muzikant-vzpom-n-1

Z osobních důvodů musím dát pět hvězdiček. Tenhle film mě provázel po celý život, promítal se už v našem vesnickém kině, několikrát byl uveden v televizi, zazněly v něm všechny slavné Kmochovy skladby, a Kmochova hudba byla jednou z prvních, které jsem díky svému milému dědečkovi, znal. Já jsem malý mysliveček, Pode mlejnem, nade mlejnem, Šly panenky silnicí, Andulko šafářova, Kolíne, Kolíne, Jarabáček, My Češi jsme muzikanti... Dědeček je měl ohromně rád a učil mě je zpívat. Už je tam kdesi 42 let... Brzy se na tu cestu vydám sám, a tak jsem si na něho dnes vzpomněl a slzy mi vstoupily do očí. - Co se týká samotného filmu, patří k těm nejlepším, jaké Slavínský vytvořil. Jestli se někomu dnes zdá strohý a sentimentální, je to jistě pravda, ale uvědomme si, že se tu oslavovala česká země v době nacistické okupace, a to byl největší význam tohoto díla.

Film o dechovce, kterou nesnáším? Dlouho jsem odkládal. Nakonec jsem seděl jak přikovanej a po skončení filmu zjistil, že jsem měl celou dobu na tváři rohlík od ucha k uchu. Je to pozitivní, vlastenecké, patetické až na půdu, bodré, čestné, poctivé, zkrátka zcela šílené, a přesto to skvěle funguje. Podupával jsem nožkou a vzpomínal na jednotlivé kusy z hudební výchovy na základní škole. Hudební aranž produkovaná ve filmu není ta tupá dnešní dechovka, ale poctivě hrající orchestr. Bavilo i dojalo mne to. Tak to byl ten český muzikant...90%

Jo, byla to moc těžká doba, kdy každý projev češství pomáhal k národní hrdosti a přežití nacistického marasmu. A to téma je jasné - co Čech, to muzikant. A to v polabí platilo víc a v kolíně nejvíc. Kmoch byl jistě velkým skladatelem - dodnes slyšíme promenádní i pochodové verze jeho polek. A pan Korbelář mu dal tvář... Dnes už poměrně vyčpělé, bohužel...

Idealizovana, romanticka podivana. Vsichni se tam usmivaji a mysli to dobre. Hodny Baron Marvan, hodny tata Vojta, hodny Kmoch Korbelar, hodna Zita...