Tlumočník (2018)

Potenciál námetu nebol ani spolovice využitý. Tvorcovia a tvorkyne nás mohli ponoriť do ťažkých otázok o "dedení" zodpovednosti, kolektívnej vine a vysporiadaním sa s minulosťou. Namiesto toho príliš dlho sledujeme vyvíjajúce sa priateľstvo medzi bohémskym Simonischekom a upätým Menzelom. K nosným témam sa film dostáva neskoro a trestuhodne nepriamo - akoby sa bál tlačiť na emócie, vo výsledku však nedokáže vyvolať žiadne. Úplne na záver na nás mrkne nenápadná, napriek tomu silná scéna s otcom nacistom, ale tá už film z nevýraznosti nevytrhne. Škoda.

Ačkoliv původní námět mluví jasně, tak výsledkem je velmi příjemná road-movie, která postupně odhaluje a prohlubuje oba hlavní charaktery a jejich vzájemný vztah či pochopení, a to vše obalené do krásné Slovenské krajiny a několika bizarních situací, které velmi dobře fungují jako epizodní zápletky a dokreslují tak obrázek současnosti, potažmo skrze pocity dalších postav i obrázek minulosti. Oba dva hlavní pánové v době psaní komentu již nejsou bohužel mezi námi, ale zde si odehrají velmi kvalitní standard, a i díky scénáři jejich rozdílné charkatery dobře vynikají. Je zajímavé si připomínat takovéto kontrasty, které určitě ve skutečnosti potkalo dost lidí a dovedu si představit, že docházelo i na takováto obgenerační střetnutí, která se asi ale nenesla v takovémto duchu...

Váš otec nebyl žádný fašista. Honil jen vrahy, zloděje a Židy.I když chytré, promyšlené, skvěle napsané a velmi slušně zahrané filmy Martina Šulíka trochu postrádají režijní suverenitu a imaginaci, které by si k vytažení ze zárodečného tvaru na porodní stůl filmového plátna zasloužily, zásadnost a vážnost jeho pohledu do fascinující hnisavé rány jménem Mitteleuropa jim může 99% českých filmařů, natáčejících imaginativně a režijně suverénně sračky, závidět. A nezničí to ani Menzelova němčina (z kláštera). A dokonce ani slovenština ne. Vzít to za Herze zasluhuje respekt samo o sobě.

Veľmi dobrá komorná dráma o hľadaní viny a odpustenia. Tak trocha historická výprava okorenená vzájomnými potýčkami a problémami hlavných hrdinov, ktoré ich stretajú cestou. Kvalitná produkcia a dobré herecké výkony sú základom dobrej atmosféry. Nie je to síce Hollywood ale to najlepšie z Československej produkcie. 75%

Mám rád žánr road movie v různých podobách a ještě víc si cením filmů, které se snaží vyrovnávat s bolavými tématy historie působivou a pokud možno i trochu odlišnou cestou.Tlumočníkmě upoutal od první scény až po konec, velice dobře mi plynul a nakonec se v tom obyčejném lidském příběhu ukrývá víc, než by se mohlo zdát. Společné putování dvou povahově rozdílných mužů s rovněž rozdílným poznamenáním událostmi holokaustu a 2. světové války probíhalo v různých náladách, občas i nečekaně v humorné, nádherná slovenská krajina dodává v nejedné chvíli filmu kousek poezie, ale postupně vygraduje do nejednoho silného okamžiku... i s poselstvím a navrch zneklidňujcí, nesnadnou otázkou...„Myslíte, že syn vraha to má snažší, než syn oběti?“Ten vnitřní neklid, neustále přítomný během vyrovnávání se s rodinným traumatem, byl v dialozích dostatečně přítomný a asi v tomto ohledu na mě film, ať už u rozhovorů mezi dvěma hlavními postavy, nebo během setkání s pamětníky na starých místech nejvíc zapůsobil. Ty záběry na dopisy pro syna s hezkými kresby dokázaly ve mě vyvolat při pohledu i dojetí, zároveň až s mírně bolavou pachutí při pomýšlení na identitu jejich autora. Osobitě bych chtěl pochválit hudbu, těch snímků (mimo hudebních) z posledních let, u kterých by mi původní filmová hudba takhle proplouvala do duše a lahodila i hezkou melodií, je vážně jako šafránu a Vladimír Godár skutečně zabodoval.[80%]