Víly z Inisherinu (2022)

"Víly z Inisherinu" u mě fungují leda jako obžaloba mužského hňupství v různých podobách, které po svém zmiňujeverbal, ale které tvůrci asi neměli na mysli. Postmoderní absurdno tu vleče za jednu ruku irské malebno a za druhou groteskní krvavo; nádavkem dostaneme divácky vděčná zvířata (na nichž v poslední době staví například filmaři z duchem blízkého Islandu), věští babici jako připomínku keltských kořenů, ne jeden, ale hned několik západů slunce, hudbu klasickou ibulharskoulidovou... Herci "Vil" vykazují vyšší kvality než jejich režisér/scénárista, podle autora jedné z hrstky skeptických recenzí žádostivý být Samuelem Beckettem a Flannery O´Connor zároveň. Něco mi říká, že kdyby (odvážná představa!) někdo natočil podobný příběh o dvou chlápcích z Berouna, svět by se o něm sotva dověděl. Až příště dostanu chuť nechat se unášet nějakým irským úletem, k McDonaghovi se nevrátím - radši si zas přečtu Syngeova "Hrdinu Západu" nebo něco od Flanna O´Briena.

Ja sa veľmi ospravedlňujem, ale pre mňa je to rovnaká výtka ako pri TrierovomDancer in the Dark.Ak je scenár postavený na tom, že postavy sú retardované, konajú bez možnosti kompromisu, drobnokresby...prosto to nezožeriem, hoc mám McDonagha aj ako divadelníka, aj ako filmára. Dichotómia podobnáIntimnímu osvětleníčiStrukture krystalu, ale tu najmenej pôsobivá. Večná otázka: len tak byť, alebo obetovať bytie pre zanechanie niečoho? Ja s ňou od podstaty nesúhlasím. Človek môže za sebou toho veľa zanechať (dokonca aj umenie) bez toho aby musel pre to obetovať bytie. Je to falošná dichotómia, ktorá sa tvári ako dilema, ale iba vo svete postáv, ktoré nevedia uvažovať outside the (author's) box. Akoby nebolo možné celý deň skladať hudbu a večer si dať pivko s pomalším kamarátom, prípadne mu povedať, že sa budete stretávať menej kým to nedopíšeš... Podobenstvo by nemalo postrádať komplexnosť ľudskej povahy, iba ju zhutniť...McDonagh akoby potreboval z každú cenu moralizovať a keď už nevie ako zabije oslíka a ušetrí psíka...Kamera, hudba, herci fajn...Remeselne dobré, hoc za mňa nie výborne spravené, keďže film má podľa môjho názoru premrštenú stopáž a hovie si v "pomalosti", ktorú za normálnych okolností celkom môžem, ale tu mi príde prázdna, veci sú jasné bez toho aby sme potrebovali "vsakovať", "kontemplovať"...Ale scéna s "dodávkou na pečivo" bola určite highlight filmu. Išiel by som vyššie, ale neznášam schématickosť a morálnu povýšeneckosť...

Automat mi vybral film, ktorý mal 76 %, získal plno ocenení a z 59 mnou sledovaných užívateľov ho 58 hodnotili lepšie ako ja. Pobavilo ma jeho zaradenie o.i. medzi komédie a nadšenie nad írskou prírodou v mnohých komentároch. Ja som ho v podstate pretrpel a keď som nenašiel ani jeden dôvod na jeho zaradenie aspoň medzi priemerné snímky, ušli sa mu iba dve hviezdičky, čo ma klasifikuje na diváka, ktorý nerozumie umeniu a nemá zmysel pre humor, ako mi to vtipne napísal jeden zo znalcov.

Těžkej masterpiece, totálně depresivní, komedie je to, že to někdo označil jako komedie, maximálně tragikomedie, ale spíš totální psychologický depresivní drama, který je zároveň absolutně vtahující, to vše v nádherný krajině irskejch ostrovů (točilo se na dvou, ne jen jednom ostrově), skvělá kamera, film s úžasnou hloubkou.

Potom, co jsem viděl před časem jako novinku film Víly z Inisherinu v kině, řekl jsem o něm, že je to film o irské duši. Ve skutečnosti má ale zároveň také docela universální rozměr a nebýt některých historických a kulturních odkazů a detailů, jeho hrdinové by mohli klidně žít na jiném ostrově, nebo kontinentu. I tak se mi ale i po letech a další neplánované TV projekci moje "plácnutí" o filmu o irské duši líbí. A je to také film nesmírně vizuálně krásný. Kromě skvělých herců, a v první řadě Colina Farrella a Brendana Gleesona, v něm hraje jednu z hlavních rolí i moře, vítr a osamělá krajina, kterou se ústřední postava Padraic toulá mezi hospodou a domovem a mezi domovem a hospodou, a snaží se přijít na to, proč se to v jeho světě všechno tak pokazilo, a jak to vrátit do původního stavu. O filmu by se dalo říci, že je to mezi dalšími žánry také černá komedie. Ke zlepšení zádumčivé a melancholické nálady bych ho ale nedoporučoval. V tom případě raději v okolí nenechávejte povalovat nebezpečné předměty, jako třeba (...) zahradnické nůžky. Tím nechci říci, že se ve Vílách z Inisherinu nedají najít také pozitivní premisy, jako že umění a vzdělání lidem rozšiřuje obzory a přináší jim do života "světlo" a pocit větší svobody (...anebo jejich mysl uzavírá jen do o to většího žaláře?). Pokud se necháte na film zlákat vílami z jeho titulu, tak věřte, že snad krom nějaké té múzy, inspirující ke skládání odrhovaček, na ostrově zbyla z nadpřirozených bytostí jedině jedna stará čarodějnice (i když ta by se dala do kategorie "banshees" vlastně také zařadit, jak se vysvětluje i zde na stránkách v "zajímavostech" o filmu). Přesto jsem se ani při té druhé projekci nenechal od obrazovky odtrhnout a jít radši v nějaký rozumný čas spát. Dávám ****.