Osmá třída (2018)

Artové drama o dospívání zůstává mým zdaleka nejoblíbenějším filmovým žánrem. V tichých scénách beze slov a jen s minimalistickým soundtrackem to řekne víc než milion psychoterapeutických knih. Kayla je úžasně obyčejná nadpozemská bytost na prahu dospělosti, a já s ní prociťoval každou vteřinu. Magie. [HBOmax]

Coming of age které není feel good a spíše je to psychologický thriller co dospělému chlapovi dokáže házet tak cringe flashbacky ze základky, že by snad raději koukal na nějaký ten plnokrevný gore slasher. A24 se zase vytáhla a servíruje nenápadný, ale silný a upřímný biják, který ocení jak osmáci tak jejich rodiče (jen si to nepouštějte spolu, to by bylo trapný).

Veľmi autentické zachytenie dospievania z pohľadu človeka, ktorý nie je príliš obľúbený a navyše bojuje s úzkosťami. Pri záverečnom rozhovore milujúceho otca s dcérou som mala pocit déjà vu a hneď sa mi vybavil pamätný dialóg Elia s otcom (Daj mi svoje meno).„Je také ľahké ťa milovať,“je veta, ktorú ako dievča v období plnom neistoty a hľadania cesty k svojmu zraniteľnému ja jednoducho túžiš počuť. A24 opäť nesklamalo.

Bylo hrozně zajímavý vidět tenhle film asi dva dny po filmu Mid90s (oba shodou okolností z roku 2018). Mid90s je o dospívání 12letýho americkýho kluka v roce 95, tenhle je o dospívání 13letý americký holky v roce 2018. Bylo hrozně zvláštní pozorovat, jak rozdílný životy díky moderním technologiím žijou. Zatimco tomu klukovi jsem to záviděl a chtěl aby mi bylo znovu 12, týhle holky mi bylo celou dobu spíš líto. Budu navždycky vděčnej, že jsem ten svět stihl jako poslední generace na chvíli poznat předtím, než naše životy navždycky zaplavily socky a smartfouny.

SPOILERY Zase 3,5 a zase nevím, co s tím. Mám dát víc za to, že je to jeden z velmi mála filmů, který skutečně ukazuje realitu na střední/základní škole a nesnaží se přitom zalíbit cílovce (jako třeba Ten, kdo stojí v koutě nebo Umění zapadnout), nebo dát míň za to, že to má sice uvěřitelné dialogy, ale nezvládnutý scénář? On je celý film jako úvodní záběr - veskrze přirozeně působící, než vám dojde, že to má opravdu být video mladé teenagerky, která natáčí motivační vlogy na YouTube tím způsobem, že jen zapne kameru na počítači a mluví. Takové video se ale samo od sebe nebude zoomovat od hlavní hrdinky a ona edity nedělá, takže je efekt "jejího skutečného videa" viditelně umělý. Celé to realisticky pojednává o současné generaci teenagerů i starších dětí, spousta scén je naprosto trefně vedená a napsaná (nákupák, narozeninová oslava především...), ale jako celek nefunguje, jelikož všechna načrtnutá témata a hlavně Kaylinina situace jsou urychleně ukončené. Zpočátku jsem náhlé a nepředvídatelné ukončení dějových linií, které se zdály důležité, bral jako momentální fáze, přes které se Kayla musí dostat, jenže v závěru celá situace okolo ní skončí taktéž naprosto náhlým přívalem sebevědomí, které sice ano, vzniklo na základě toho, co jí říkal táta, ale opravdu jen na základě toho dostala sílu otevřeně kritizovat povrchní spolužačky, jít s Gabem na rande, rozpovídat se a nahradit zničený vzkaz od matky? Usmíření se s tátou do toho nepočítám, to bylo jasné a ze situace vzešlo naprosto přirozeně. Zbytek ale přijde jen tak, nic víc k němu nevede a přitom by mohlo a autentická atmosféra, při které jen vnímáme svět, by zůstala naprosto stejná. Zpětně mi to dělení na "fáze" (nebo třeba levely, to zní víc cool, když to je hlavně o tom, že introvertka chce být cool) tedy nesedí, jelikož nesouzní se závěrem a naopak, takže jedno z toho prostě mělo být jinak. Momentální happy end (s dvěma krátkými záběry z budoucnosti) je fajn, přerod z holky, která točí videa o tom, jak být sebevědomý, ale sama tomu nerozumí, na holku, která tomu už rozumí, je jasný už od začátku, ale osobně mě potěšil (protože to taky mohlo skončit ve stylu Welcome to the Dollhouse, což je film, který mám hodně rád, ale sem by se to prostě nehodilo) a hlavně se mi líbí veškerá ta jednotlivá autenticita. Ale celková autenticita tu je jen hrou na ní a já se s tím doposud nevypořádal. A teď jsem napsal dlouhý komentář, aby mi pomohl ujasnit si dojmy a já pořád nevím, jak hodnotit. Vyspal bych se na to, ale to už jsem udělal a nepomohlo to. Zatím u mě rozhodnou skvěle civilní herecké výkony a jedna skladba od Enyi, takže se přikloním, byť ne úplně rád, k vyššímu hodnocení a uvidím, jestli si to časem nerozmyslím. Jak rád píšu u těchto rozporuplných filmových zážitků - změnit hodnocení mi bude trvat jen pár vteřin. Slabé 4*