Orbis Pictus (1997)

*Býva sa tu dobre, len žiť sa tu nedá (tak veru)* Nádherná, pôvodná poetika pánaŠulíka- buď ju milujete, alebo neveriacky krútite hlavou a odmietate 'an bloc'. //Terezkinaroad movie za mamou, slovenskou, ešte živou krajinou, s harmančekovou vôňou;Dorotka Nvotováako dáky chalanisko: samá ruka, samá noha;Marián Zednikovičrobí so šatami psie kusy; bláznivábabenkahovorí: 'aj tak to nikdy nebola sýpka - keď sme ju dostavali, akurát nám zobrali polia'.Pán Labudana prvú vetu tohto komentára medzi ** naväzuje... a tancuje tango sBožidarou. AJulko Satinský -nešťastník v zástere, zástupca vtedajšej High Society, nad mŕtvou srnou rozjíma o skúsenosti a bohatosti života, poskytuje rady, ako 'vychutnávať'.Pani Milke, sediac na krabičke so zápalkami, stačí sedem minút, aby predniesla všetko o ženskom zlyhaní. // Fantazmagorické postavičky na konci sveta s hudboupána Godárao konci sveta; hlboké myšlienky naskicované v náčrtníku; aj som sa smiala aj mi bolo ľúto...

Doba ledová je doba ledová a deväťdesiatky v slovenskom filme sú deväťdesiatky v slovenskom filme. Napriek tomu si myslím, že Orbis Pictus nezostarol tak, ako niektoré iné filmy. Šulík opúšťa klaustrofobický priestor jednej záhrady a svoju novú hrdinku vypúšťa na cestu po Slovensku. Na nej stretáva rôznych ľudí, ktorí sú symbolmi a dialógy nemajú samozrejme pôsobiť autenticky, sme v poetickom filme. Orbis Pictus príjemne plynie, je melancholický, pod povrchom pomerne dosť smutný, ale depresiu z neho nedostanete. Netreba zabúdať, že ide skôr o film pre mládež.

Pouť mladé niktošky světem obrazů, při níž poznává jen samé čudáky, z nichž největší je asi pan autor. Slovenským patriotům se asi příliš nezavděčil, ale film, typická šulíkovina, není nikterak špatný. Snad až na variaci na Traja chrobáci, která byla zbytečná a pokazila celkový realistický dojem filmu, ale na druhé straně zpověď staré děvky to vyvážila. Čtyři hvězdy s přihlédnutím k autorskému filmu.

Poetické putování jedné dívčiny s kloboukem na hlavě, po slovenské krajině, dle mapy ručně malované... Martin Šulík má dar a cit vést podobné příběhy, se všedními i nevšedními příhodami, protkané mezi tím humornými zastávkami, odkazy na slovenskou kulturu a pestrými střípky lidských osudů, v nichž se v tomto případě víckrát zrcadlí i cosi ze života v první dekádě nové (kapitalistické) epochy po roce 1989. PředchozíZahradamě místy fascinovala víc, ale i tady mě po celou dobu bavilo sledovat poetický děj v podobně osobité atmosféře, za účasti řádky legendárních herců, občas i v lehce muzikálním opojení (např. ve skvělém finále epizodky s dvojící Labuda – Turzonovová) a opět fantaskním finále... v němž se objeví Emília Vášaryová v hned dvounásobně překvapivé podobě, v jaké bych tuto za jiných okolností šarmantní dámu nečekal. Především jsem však byl v očekávání silnějšího, víc uzemňujícího závěru, který jsem s tímhle neotřelým povznesením se kamsi mimo realitu pocítil spíše jen částečně. Jinak ale hezké filmové putování (walk/road movie) podél kousku „mapy života“...[80%]

Krásny poetický príbeh dievčaťa Terezky prepustenej z detského domova a vydávajúceho sa na cestu nájsť svoju mamu. Cestu plnej Šulíkovej poetiky a bizarných príhod, ktoré sú ako perly na šnúrke Terezkinej cesty. S listom a mapou vytrhnutou z rozprávkovej knižky nájde stanicu kde nestoja vlaky. Získa peniaz a ohnutý kliniec a na záchode sa dozvie, že "všetko je tak ako má byť, tam kde má hlavu narástla mu riť". Kúsok ju zvezie (Marián Zednikovič) vodič utekajúceho auta a daruje jej pár šiat zo svojho nákladu a zbytok spáli. Pomôže zakopanej starenke, ktorá býva v dome, na ktorého dvore stále havarujú autá a v daždi ho vytápa. "Býva ta tam dobre, ale žiť sa tam nedá." Tá tvrdí, že má 5 detí a vymenuje ich 7 + 2. Možno náhodou sú medzi nimi Jaro, Filip a Július. Ocitne sa na svadbe vdovy s mladým švagrom. Odvezie ju aj párik umelcov opúšťajúcich krajinu (úžasný Marián Labuda a Božidara Turzonovová), ktorí počas jazdy zohrajú vraždu. Vkradne sa do kuchyne, ktorá je zákulisím nejakého politického jednania a objaví tam skrývajúceho sa skvelého Júliusa Satinského ako predsedu. Ten jej dá niekoľko ponaučení a odtrhne jej kúsok mapy s komentárom, že tam je chyba, lebo tam je koniec sveta. Po krátkej epizóde s bývalým partnerom svojej mamy sa ocitá niekde na pôjde, kde sa jej akoby v sne objaví mamin duch a pošle ju do sveta. Terezkine putovanie sa končí na konci mapy, tam je koniec sveta. Produkcia je veľmi dobrá a mladá Dorota Nôtová sa zhostila úlohy Terezky veľmi dobre. Ostatní herci sú profesionáli, ktorí svoje úlohy hrajú bravúrne. 85%