Devadesátky (2018)

Snad neexistuje vážný film, ve kterém by hrál Jonah Hill, dobře, kromě Moneyballu, ale i ten má takový vtipně dravý prvek a právě jeho postava filmu určitě nepřidává na důstojnosti. A přesto tenhle věčně známý cvalík představil v roce 2018 svůj celovečerní režijní a scenáristický debut zasazený do, jak název napovídá, devadesátých let, v nichž mladík Stevie objevuje kouzla dospívání.. Devadesátky, které si pro potřeby vzpomínání a jisté časové posloupnosti mezi Spojenými státy a naší českou kotlinou rozšířím až k první polovině nultých let, jsou svobodnou érou plnou turbulentních změn, v nichž se změnily společenské konvence a mladí si začali uvědomovat, že by je taky někdo mohl poslouchat, že by jejich touhy a sny taky někoho mohli zajímat a za takovou představou si dost tvrdě šli.. Hlavní hrdina Stevie je normální kluk z tradičně nefunkční rodiny, mladší sourozenec oproti bráchovi a dost nejasně hledá své místo v životě, které by jenom nevycházelo z toho, co mu předtím posvětil starší sourozenec nebo máma, chce být sám sebou, mít něco svého. Když tu v jednom devadesátkovém létě narazí na partičku kluků, co jsou blázni do skateboardování, kdy dopoledne vedou svůj obchod, v němž prkna prodávají, aby pak odpoledne rozumněli svému řemeslu a sami se stávají průkopníky nového sportu, jež jakoby stvořila ulice sama. Stevie tak najednou objevuje úplně nové prostředí s lidmi, kteří mnohem volnomyšlenkářštěji okusují svá životní poprvé.. Devadesátky najednou kromě poctivé dobové atmosféry naprosto autenticky zachycují klukovská léta, v nichž se připojujete ke starší partě, zažíváte období radosti z prvních polibků, zkoušení kdejakých omamných látek, nežností se starší holkou, a pak zase dalších látek. Věk, v němž neexistuje zodpovědnost, starosti a vy i když stěží na něco máte peníze, svět Vám patří, protože není žádný závazek, který by Vás svazoval, žádná společenská konvece, které byste se museli držet, a všechno nevhodné Vám bude odpuštěno, protože Vy "rozum" ještě nemáte.. A tuhle svobodu, tuhle ledabylost Devadesátky naprosto bez filtru zachycují a připomínají divákovi.. Je jedno, že nevíte, co je to ollie, či backflip, Devadesátky jsou tak kouzelnou introvertní pohádkou o přátelství, které přes hodiny a hodiny poflakování se překračuje celý rodinný rámec..90%

No tvl..to bylo dobrý.. surový a bez nějakých pozlatek.. připomínalo mi to kenpark.. mladá léta dobrá music skateboardy.. všechno v piči a nám patří.. celej svět.. Spalenej byl hodně mladej a vlitnul do toho kurva po hlavě.. Hill hodně překvapil .. nebál se to pěkně osolit a podat vše bez servítek...80 % povedenej návrat do minulosti

Jediné věc, co mi film ovšem významně shazuje film dolů, je taková jistá americká přebytečná dramatizace, která nechává film působit mnohdy přebytečně na sílu, až je to na škodu - a navíc, i to téma za mě nemusí moc lidem (mimo USA moc říkat). Jinak se ale jedná o téměř perfektní kousek, který úžasně pracuje s tématikou dospívání, snahou o  zařazení do splečnosti, život v periférii, dětské sny a dětské priority a x dalších věcí, to vše podtrhnuté krásným vizuálem, jemuž do karet skvěle nahrávají i moc příjemně hrající herci.SPOILER: V rámci školní projekce musím ještě upozornit na (kulturní zážitek jistě lepší jakChicken Jockey) moment na párty, kdy si ten malý třináctiletý capart očividně smashnul s osmadvacetiletou borkou - takový oslavný potlesk jsem dlouho u filmu nezažil, a to jsme jenom seděli ve třídě.

Film je příběhově vlastně o ničem, ale jde o ty pocity a nostalgický návrat do dospívání v devadesátkách. Zvolený formát kamery umocňuje pocit autenticity a k tomu dobře doplněná hudba. Tenhle film není pro každého, ale těm, co tohle prožily v mládí stejně jako já, jen srdce zaplesá. Tady jsem doma.

Jonah Hill sa ako režisér poriadne predviedol, avšak čo sa týka scenára tak to neustále fuckovanie je fakt na nervy a chýbajúce napätie ním nenahradíte. O napätí to samozrejme primárne nie je, avšak konflitky sa mohli vyostrovať viac než len náhodami a ten rozohratý motív o tom, kto chce/nechce čo v živote dosiahnuť ide do stratena. Tie deväťdesiatky sú skutočne hmatateľné, avšak niekde vzadu v hlave som stále cítil, že pre ich poriadne vychutnanie si potrebujem pustiť americký nezávislý film nakrútený v tomto období.