Ivan Vasiljevič mění povolání (1973)

„Какой паразит посмел выбить дверь в царскую комнату?”[=Aký parazit si dovolil vyraziť dvere do cárskej miestnosti?]•Súdruh vynálezca menomAlexander "Šurik" Sergejevič Timofejev, vskutku práve vynašiel i akýsi „stroj času”, v podstate pomocou ktorého, sa následne mohol vrátiť v čase až kamsi do obdobia 16. storočia, ale našťastie to akosi zvlášť zasa ani vôbec neurobil(?); vtedy povedzme, že zrovna vládol i tento krutý cár menom Ivan Vasilievič z rodu Rurikovcov, známy aj akoIvan Hrozný... čím konečne vari prechádzam k priam kľúčovému bodu obratu v tom úplne klasickom ponímaní, že si dokonca čochvíľa prehodí úlohu aj sIvanom Vasilievičom Bunšom, žijúcim v súčasnej Moskve roku ’72, keď nechválne známy panovník, sa presunie smerom do budúcnosti, zatiaľ zase čo jeho „menovec”, smeruje ihneď do minulosti, a to teda spoločne aj s ďalšou, zlodejskou postavou, tým pádom sa azda priamo rozpútal - komediálny kolotoč v dvoch časových rovinách, kedy som neustále premýšľal nad tou konkrétnou vecou, ktorá vlastne napokon predstavovala vyššiu úroveň, no našťastie som na to vonkoncom ani neprišiel, keďže obidve na mňa zapôsobili, naprosto vyváženým spôsobom; skrátka, jedna bola lepšia od druhej →Čo ma v danom prípade oslovilo asi najviac, je predovšetkým to, že si sovietski súdruhovia, urobili žarty na svoj vlastný účet, čo predstavuje neuveriteľné zistenie; sovietsky režisér v podaníL. Gajdaja- vytvoril nevídané, žánrové dielo s obsahom viacerých, vývojových štruktúr, a to od vedeckofantastickej komédie, cez historickú kostýmovú grotesku, až po i samotné miešanie paletových farieb, čo rozhodne predstavovalo rozhodujúci význam → kvôli tomu pridávam aj 1/2 z piatej hviezdičky za [ne]korektnú hru s divákom; z mojej strany prevládala maximálna spokojnosť, nakoľko z tohto diela, sálal neuveriteľný punc originality, vrátane i vlastnej sebareflexie, čo je ďalšie veľké plus extra naviac, za čo patrí zvyšná 2/2.

Zo začiatku sa mi to vôbec nepáčilo. Vedec, ktorý sa snaží o cestovanie časom ma vôbec nezaujal (ani jeho herecké schopnosti), ako ani prostredie a prevedenie filmu. Našťastie, s príchodom cára a zámenou sa to rozbehlo a objavili sa aj vtipné momenty (dobrá bola aj postava zlodeja). Ale celkovo sa stále jedná o priemer, keďže sa striedali slabšie a lepšie pasáže.

Jako retro jednohubka mi místy chutnalIvan Vasilejviči docela slušně. Ačkoliv v rámci crazy komedií se sci-fi či fantasy prvkem má v éře 60. a 70. let určitě velmi silnou konkurenci a několikrát pro mě spadl až do úrovně, kdy sovětské pokusy o bláznivou grotesku na mě začaly působit i trapně. "Sci-fi" je tohle zhruba stejně jako třebaBlázen z laboratoře 4, tedy jeden sci-fi nápad neotřelého vynáleze na začátku, který tvůrcům slouží spíše jako podklad pro rozehrání praštěných situací a postupně i pořádného žánrového guláše. Velmi se mi líbilo samotné rámování i s údernou (byť nijak zvlášť originální) pointou na závěr a začátek s pěknými vizuálními experimenty. Hodně jsem se bavil i nad experimenty vědeckými, tedy těmi ze strany mladého bláznivého vědce, méně již, když se z roviny sci-fi celé dění přehouplo výhradně do roviny crazy. Ale kdyby už nic jiného, tak minimálně muzikálové vložky z onoho prostředí středověkého cárského paláce optikou moderní grotesky oceňuji.[55%]

Je to zvláštní ale i Rusové mají docela smysl pro humor. Sice se tím, že Vás baví starý sovětský film příliš nechlubíte ale ve skrytu duše jste rádi, že jste tenhle malinký poklad objevily a zhlédly. Šurik má manželku (bohužel to není Nina z předchozího dílu) a tmavé vlasy. Hlavními hvězdami tohoto dílu není on, ale Ivan Hrozný a Ivan Vasiljevič Bunša - soused (oba J. Jakovlev) a kapsář a "přítel Antona Semjonoviče Špaka" Miloslavskij (nepřekonatelný L. Kuravljov), kteří se postarají o tu největší zábavu, když se ocitnou v jiné době. Nechybí spousta vtipných dialogů a situací. Mimochodem - nikde jinde nebyl Ivan Hrozný tak sympatický jako tady. :-)

Sovietske komédie boli často na hranici grotesky, ale v tomto prípade sa im podarilo pridať aj vtipné dialógy. Na moje prekvapenie si trochu "kopli" aj do socialistických nešvarov, takže to častokrát pripomínalo satiru. Triky sú dosť archaické a azda všetky české komédie s trikmi z toho obdobia sú precíznejšie spracované, ale v rámci žánru to nie je také podstatné. Mne sa táto rozpustilá komédia páčila.