3 Idiots (2009)

Tenhle výlet do Indie se nedá skoro popsat naším kmenovým jazykem. Tam se prostě buď chceš podívat a potom se ale nediv a jenom se bav, anebo zůstaň doma. Když uvolníš všechny zábrany typu “tomuhle se přece nemůžu nikdy smát”, tak najednou opravdu bude platit “all iz well.” Nechci tady otevírat předsudečné soudky s latentním rasismem, jenom mě napadá, že proto je nemůžeme nikdy pochopit, ty naše rapery z júkej. No nic, kdo se bojí, sere v síni a já se nevěřícně, ale přesto pobavil.

Už jsem teď zase nějakou dobu indický velkofilm neviděl, tak mě to celé pokaždé znovu jaksi udiví. Jejich kinematografie vypadá jako lacinější verze té hollywoodské před 100 lety, je tam takové to nekritické nadšení z kouzelných pohyblivých obrázků - úplně vidím ty miliardy Hindů, namačkaných před plátnem, jak se smějí a pláčou spolu se svými barevnými hrdiny. Každý pořádný Bollywood musí být alespoň částečně muzikál, mít 3 hodiny, a spoustu karikaturně plochých postaviček. A hlavně zápletka i dialogy bývají tak neuvěřitelně NAIVNÍ, přičemž oni to kolikrát myslí úplně vážně. Aal izz wel. Nutno přiznat, že svým neskonalým optimismem 3 idioti dokáží postupně nakazit i notně okoralého diváka, a to jejich kýčovité hurá provedení a překotné tempo se v tomto případě skutečně přetavilo v podmanivý zážitek. Na druhou stranu někomu pochopitelně k srdíčku ty studentské trampoty neproniknou, a to groteskní přehrávání prostě bohužel nedá. Jádro je přitom tak univerzální - přátelství z mladických let plných elánu a snů jsou ta nejpevnější.

Dle hodnocení jsme čekal pořádnou komediální řežbu. Po 30 minutách jsem však film zcela bez smilování vypnul, jelikož jsem se nezasmál doslova ani jednou. A to jsem byl i připraven na to, že i indickému filmu věnuju svých 150 minut, ale s takovou kadencí vtipů to byla možná naivní představa. Když jsem si navíc přečetl, že se zde má (nečekaně) několikrát klasicky indicky tancovat v rámci několika desítek minut, jen mne to utvrdilo, že má volba vypnout film a jít na další byla správná. 80% je zkrátka jen totální neobjektivní úlet od indo-filních kuřbuřtů.

Musím se přiznat, že hlavní trio mi bylo velmi sympatické. Hřálo mě u srdce takové silné přátelství a ochota si pomáhat. Což je pro mě samozřejmost, ale čím jsem starší, tím víc pozoruji, že to tak rozhodně není zvykem všude. Nejlepší byl Rancho. Jeho styl myšlení mi byl blízký, sympatický a dával naprostý smysl. Scénka s definicí stroje byla boží. Film se potýká se spoustou otázek. Nutí vás se zamýšlet, ale u toho všeho si zažijete spoustu emocí – od pohody, pláče, smíchu až po naštvanost a strach. Čas uběhl tak rychle, že jsem se ani jednou nestihla podívat, kolik minut ještě zbývá. Kdo se chystá na zhlédnutí, tak se nemusí obávat, že by snad přišel o klišé, písničky a tanečky. Ty samozřejmě nesmí chybět. Opravdu mě to dost bavilo. Jen bych si asi dokázala odpustit scénku s porodem, která mě úplně neoslnila.

Bolo mi povedané, že si to mám určite pozrieť, lebo je to skvelá komédia, na ktorej sa strašne nasmejem. No, smiala som sa presne 1x, a to v scéne, kedy viezli poloochrnuteho otcami na skútri. Ale ináč snáď všetky vtipy boli použité dávno pred natocenim tohoto filmu v starých amerických reklamách. Scenérie prírody krásne, ale strašne dlhé, šťastie, že sa to všetko dalo popreskakovať. Herci hrali skvele, len teda dlho.