Šach mat (1964)

"Co jste myslel tím: Já jsem všechno videl?"Videl som príbeh, kde šachový veľmajster odohrá partiu s amatérom počas zámorskej plavby loďou, ten však bol spracovaný ako televízna reportáž, doplnená rekonštrukciou partie, rozhovormi s účastníkom aj prítomnými divákmi, cimrmanovskými dokumentárnymi zábermi z majstrovho detstva v kožuchu a baranici s šachovnicou v podpazuší, názormi nielen šachových odborníkov aj nadšencov, hercov hrajúcich samých seba v spore ohľadom prístupu k amatérskemu šachu aj vzájomnej nevraživosti a žiarlivosti ("Vy jste starší!" "Vy jste zase populárnejší!"), postupne miznú rozdiely medzi hraným a dokumentárnym aj hercami a ich rolami a celé je to nádherne zmätený experiment, ktorý aspoň pre mňa, vyšiel. Za štyroch divokých šachistov neorganizovaných v klube.

Popravdě jsem čekal, že z toho vypadne víc. Takhle to sice je dobře zpracované, námět je zajímavý a stopáž je příjemná, ale ne vždy to funguje a bůhvíjak silné dojmy z toho taky nemám. Navíc jsem od toho čekal skutečně něco hlubšího než jen zajímavou šachovou historku, která pro mě ale není na víc, než na lepší tři. Možná za to může ten žánr experimentální co tady je, nicméně mám pocit, že až to někdy uvidím znova, nejspíš to docením víc, jelikož už budu dobře vědět, do čeho jdu. Lepší 3*

Pseudodokumentární televizní hra zaujme právě svým nezvyklým pojetím, kdy se tváří jako živé televizní vysílání (včetně rekonstrukce případu obsazené herci). Alfréd Radok jako filmař odmítal sázet na jistotu, a je jen škoda že mu nebylo umožněno toho natočit víc. Tenhle formální experiment je vtipný i napínavý, a vlastně mě zaujal více než tradičnější adaptace Zweigovy novely.

Samozřejmě geniální inscenace o projevy narcizmu, arogance a nadřazenosti. Mistr Džentovič jako parafráze na nacistickou nadřazenost a bývalý vězeň Dr.Bennet jako zástupce všeho, čím se může ve své namyšlenosti, pohrdat. Zde šachového velmistra “ sestřelí” amatérský hráč šachu. Alfréd Radok ji geniálně ztvárnil takřka Cimmermanovským stylem “ kluk pitomá nevěděl co je to revanš a čučel jak ovce”😃. Nebo je jasné kde se Smoljak inspiroval pro svého Cimmermana ležícího spícího. Prokládané záběry z dokumentárního stylu je bezvadné, pozdější remake “Královské hra” 1980 s opět geniálním Rudolfem Hrušínským je také dobré ale pojat již vážněji jako čisté drama bez humorného patosu.

S klasickým příběhem v klasickém zpracování z roku 1980 jsem se seznámil včera. Toto experimentální zpracování mě dost zajímalo a navíc jsem se chtěl konečně seznámit s proslulým Alfrédem Radokem. No, pojmout ten příběh jako televizní reportáž je dost zajimavý nápad, i když se dá brát jako zprznění původního příběhu bez jehož znalosti si tento film neužijete. Já jsem byl zpočátku celkem spokojený (bavilo mě duo amatérských šachistů Lipský-Karlík.) Ten nápad by ovšem víc vynikl v nějakém krátkometrážním filmu, 75 minut je moc velká klada. Místy je to dost takové zmatené (což byl možná záměr) a nudné (což nejspíš nebyl záměr.) Někdy jsem dokázal plně udržet pozornost. Jisté je, že forma drtivě vítězí na obsahem a mistra Hrušínského si krapet užijete jenom v poslední dvacetiminutovce. Závěr s ječící Zázvorkou jsem vůbec nechopil, naopak úplný závěr ve studiu mě pobavil (titulky řekne rovnou moderátor, to je sranda.) Zajímavé je, že tento film pracuje se smutným koncem celého příběhu zatímco v televizním zprácování je konec šťastný.