Zastavárník (1964)

Skvěle udělaný film sráží závěrečná naprosto nezvládnutá desetiminutovka. V závěru se ze scénáře stává děravý cedník a herecké výkony spadnou někam pod úroveň šmíry. Ať už je to značně komicky se plazící Peters, nebo neskutečně přehrávající Steiger, oba se plácají v nesmyslech, které jim předepisuje do té doby prakticky bezchybný scénář. Vyjmenovávat všechny hovadiny, které se v závěru odehrají, by zabralo hodně času. Tak snad jen tu největší perlu: lékař klečí u zraněného a se stetoskopem v uších poslouchá jeho srdce, dokud nepřestane bít. Ale vlastně, co já vím, jak probíhala v šedesátých letech minulého století v USA první pomoc, třeba všichni lékaři jen čekali, až jejich pacient zemře.

Vynikající Vinklář ve velmi náročném a divácky nevděčném filmu. Ty flashbacky jsou spíš podprahové, takhle rychlý střih jsem ještě neviděl. Chápu co chtěl námět říci a proč, ale když mi od prvního vysvětlení začalo být šikanovaného pana Sola líto, nějak jsem už nedokázal více vnímat hloubku celého poselství (a že je pořádná).

Pán Nazerman vlastní záložňu, pretože už má s týmto druhom podnikania skúsenosti. Postupne totiž založil celú svoju bolesť, aby za ňu dostal drobné v rôznych menách. Napríklad v nenávisti, v pohŕdaní, v otupenosti. Všetky tieto valuty ho však časom obklopujú ako cela, cez steny ktorej sa nedá dostať von ani dnu. A tak zisťuje, že vykúpil smútok samotou. Film občas veľmi silný, inokedy žiaľ neprístupný, podobne ako hlavná postava. Rod Steiger famózny.

Where'd you get these numbers tatooed, uncle?Kde většina filmů o holocaustu končí,Zastavárník začíná: Nazerman 25 let úspěšně úspěšně krotil vzpomínky na evropskou minulost. Jeho stoický postoj má paradoxní důsledky, když jej série evokativních událostí vrhá surově zpět.  Způsob, jímž Lumet a kameraman Boris Kaufman nechávají vynořovat vytěsněné vzpomínky uprostřed newyorského provozu, je úchvatný. Lví podíl na drásajícím návratu do minulosti má i maniakální Quincy Jones a hlavně Rod Steiger, jehož tvář rozbrázděná světlem vrhaným přes pletivo kvelbu/lágru platí za nedostižnou školu minimalistického herectví. Hrůza vrcholí ve scéně z metra, která si nezadá s tím nejhorším zSofiiny volby.Europe is great, you can almost smell the difference. / It's rather like a stink if I remember.

Tohle se nedá objektivně zhodnotit. K nepoznání namaskovaný Rod Steiger hraje žida, který prošel koncentrákem a snaží se žít jako obyčejný zastavárník. Je mi jasný, že si prošel peklem, což je vidět i ve flashbacích, ale prostě režisér neudělal naprosto nic, aby člověk měl jakýkoliv důvod s ním cítit. Hlavní hrdina je prostě netečná zombie, která až na pár chvil od sebe hrubě odhazuje všechny lidi a nepustí k sobě nikoho. Jako svědectví super, stejně jako pohled na špinavou realitu velkoměsta roku 1964, kde (snad poprvé v takto starém filmu) nechybí ani dílčí ženská nahota. Jako film neusledovatelné, protože je to čistě subjektivně nuda, ve které jsou Vám všechny postavy úplně volné.