Divotvorný klobouk (1952)

Ze začátku to docela ujde, ale postupem času je to horší a horší a ke konci už je to skoro na odpad. Jak film postupuje, stále čekám na nějaký smysluplný příběh, který se nedostavuje a nedostavuje, hlavně, že se vesele hopsá, tančí a zpívá. Zápletka s kloboukem mi nedává žádnou logiku. Všichni se posmívají tlustému kupci, z kterého marně dolují peníze. Nemělo by to být naopak? Celé město zpívá a tančí kvůli klobouku. Extrémně nepravděpodobně naivní kupec zbaští i s navijákem vybájenou historku. Kupa přehrávajících a pitvořících se postaviček. Těžkotonážní výprava, výsledek pod psa. Nesmyslně hloupé chování strýčínka. Chlapce seřeže kvůli tomu, že ho vedoucí krámu pošle pro sušené švestky? Kreuzmannovou chce poslat do kláštera. Není na to už trochu stará? Spiknutí všech proti kupci. 70 minut trvající kabaret, ale i těch 70 minut je ukrutně dlouhých. Hodinu čekání, že se něco začne dít. Nezačalo. Posledních deset minut přetrpěno. Mezi málo pozitiv patří povedené kresby, zcela nezvyklý civilní herecký projev Kováříka, který mluví téměř normálně! Překvapí erotický záběr Kreuzmannové v průhledné košilce. Symbolika: „Je to divná historie, jak se s náma točí svět.“; 13:16 „Hospoda u zlatého telete“; 23:25 – sign of silence; 41:42 – slunce, plochá země, nebeská klenba.

Mě se Divotvorný klobouk líbil jak hudebně, tak po herecké stránce. Jde o klasický příběh chamtivce, který chce mít ještě víc, což by klidně mohl být i námět pro pohádku. Jenže tenhle klobouk není kouzelný a má kupce jen potrestat. Radok tu možná tak trochu vnesl skrytou satiru na ty, jež touží po moci a naopak mladíci představují svěžest a budoucnost. Nepropadají panice a pesimismu ani ve chvíli, kdy jim do zpěvu není a život se nevyvíjí dle jejich představ. Škoda, že Alfréd R. nedostal šanci film uvést v plné stopáži tak, jak si to sám představoval.

Snímek je trochu poplatný době, ne však obsahem, ale formou - dnes by skutečně autoři za anekdotu nataženou na víc jak hodinu sklidili oprávněnou kritiku. Ale výborné herecké výkony a kvalitní řemeslo (režie, kamera, střih) dávají důvod ke shlednutí + navíc některé z tehdy populárních divadelních herců v mnoha filmech neuvidíte.

Že byl pořádně zkrácen, je na filmu bohužel vážně znát. Hezká nálada, která mě nutila sledovat ho od začátku do konce s úsměvem, podupávat si nohou do rytmu a málem si i prozpěvovat jednoduchoučké kramářské refrény, naštěstí neutrpěla. Radokova režie je nesmírně živá, kamera si hledá zajímavé úhly a jen málokdy je v klidu, více než zmínku si určitě zaslouží také Sternwaldova chytlavá hudba. V Divotvorném klobouku se navíc sešla řada skvělých herců, z nichž ovšem málokdo dostal tak velký prostor, jaký by si zasloužil (což asi bude hlavní důsledek zkrácení).

Samotný příběh o potrestání lakoty a nespravedlnosti je nosný, jenže jednoduchá anekdota, která by stačila na 20minutovou televizní miniaturu, je tady natažená do stopáže celovečerního filmu, a to pochopitelně spolu se zastaralou hudbou a prvorepublikovým tempem dělá svoje, takže přes slušné herecké obsazení a vtipnou pointu nemůžu dát víc. Celkový dojem: 45 %.