Parohy (1947)

Parohy jsou pro mě velké překvapení, protože styl tohoto filmu ani příliš neodpovídá prvorepublikovým komediím, spíše se přibližuje těm kolem let 70. a 80. Jde totiž o hodně bláznivou zábavu, která si ale scénou honičky od chvíle obdržení paroh dovolí připomenout ještě jinou filmovou klasiku - grotesky. V jedné části pak zase objevuje šantán. Pak už následuje série neuvěřitelných nedorozumění a tím pádem celá řada vtipných scének a především dialogů. Zastoupen je tu totiž ve velké míře i humor slovní. A Oldřich Nový působí stále šarmantně a přitom neubírá z tempa. Parohy jsou mj. i o tom, co způsobí jedno velké nedorozumění v kombinaci s přesvědčením lidí. Když se dá obé dohromady, lidská fantazie zapracuje a výsledek je nepředvídatelný. Velmi se mi líbila i hudba.

"V tomhle blázinci aby se vyznal jasnovidec....":D Tuhle groteskní komedii prvorepublikového střihu že natočil Alfred Radok? Nejen Oldřich Nový v roli žárlivého novomanžela, ale i přítomnost některých jiných prvorepublikových herců (Stanislav Neumann, Zdeňka Baldová, či Jára Kohout) mě trošku zmátla, takže bych měl docela problém odhadnout i samotné datum vzniku tohoto filmu, natož jeho (spolu)autora. Situační humor téhle potřeštěné komedie, v níž postupně (jako přes kopírák) on žárlí na ní a ona zase na něj, jsem si docela užil. Jen jsem v tom nějak marně hledal experimentální režijní styl ala Radok...

Parohymají v záhlaví, že jsou rozmarnou hříčkou, což docela dobře vystihuje podstatu této veselohry. Najdou se v ní opravdu vtipné momenty a dialogy, ale i přes kratší stopáž jsem se trochu nudila. Nejspíš to bude tím, že samotná zápletka je dost předvídatelná. Nicméně Oldřich Nový v roli žárlivého Viktorina odvádí svůj tradičně vysoký standard a jeho protějšek Sylva Langová zase lahodí oku diváka, a rozhodně zaujme i svou výrazovou mimikou. Za zmínku stojí také hudební složka tohoto poválečného snímku, která příjemně dotváří dobovou atmosféru. (70%)

Ze začátku mě to přišlo podobné jako film Růžové kombiné. Ale pak to začlo být mnohem propracovanější. A jak Oldřich Nový rozbil kartářce tu magickou kouli, kterou celou dobu pomlouval ale místy uvažoval že si ji vezme domů, tak to mě opravdu pozitivně dostalo. Ale je to tak. Věštění je podvod a zvlášť když se jedná o lidi které ta kartářka vůbec nezná osobně. A jak Nový s Langovou společně zanechali doma vzkazy a nechali tam pejska samotného, tak to bylo takové.. No SMUTNOVTIPNÉ. :D Jinak jsem nemohla spustit oči z velice půvabné Sylvy Langové. Za mě asi hned po Zorunce nejkrásnější blonďatá herečka.

"Nerozčilujte se, šlechetná vědmo, nechtěl jsem urazit vaši kouli." Úvod filmu byl mírně řečeno rozpačitý, ale někdy po nesmírně rozvleklé návštěvě kabaretu to přece jenom začala být dobrá zábava. Nejvíce ze všeho se mi líbilo herectví Oldřicha Nového, jehož hlavní hrdina se choval jako jakási kombinace Čeňka Šlégla a Miloše Kopeckého. A ty jeho kouzelně kradmé pohyby při sledování manželky! "Koupil jsem si pistoli. Nabitou." - "Na co?" - "Naostro."