Daleká cesta (1948)

Výborná dráma židovskej lekárky a jej rodiny počas 2. svetovej vojny. Príbeh začína prvými obavami židovskej komunity a zvažovaním budúcnosti. Postupné zavádzanie prvých obmedzení je nasledované transportami, ktorým sa Hana Kaufmanová vyhne sobášom s kolegom Antonínom. Reštrikcie sa však nevyhnú ani jemu a jeho rodine, pretože jeho brat je v odboji. Samotný príbeh je však veľmi dobre produkčne podchytený a hoci sú tu cítiť črty komunistického pohľadu na históriu, atmosféra má dobrú podporu a miestami aj silné umelecké ambície. Od zobrazenia Terezína ako brlohu plného spletitých zákutí, cez prácu s kamerou keď Haninu nevoľnosť sprevádza náklon kamery až po hudobnú zložku, ktorá miestami disharmonickými vstupmi židovskej kapely vytvára náladu zmaru a vrcholí výstražnými údermi na torzo klavíra postupne zapadajúcimi do záverečnej skladby. Popri tom sú časti filmu pretkané vsuvkami dokumentárnych záberov, ktoré dotvárajú historickú kulisu. Herci stvárňujú postavy veľmi dobre a okrem prvorepublikových mien sa tu objavujú aj začínajúci herci povojnovej generácie Miloš Kopecký a Karel Effa aj keď zatiaľ len v malých "štekoch".

Kam se hrabe Schindlerův seznam, na tohle nesmíme nikdy zapomenout. Pochod Židů do terezínské pevnosti za deštivé temné noci, jemuž vyhrává zdecimovaná kapela na pohřebním voze, to jen tak z hlavy nedostanu. Tři roky po válce Alfréd Radok vykřičel všechnu tu hrůzu do světa a ve stejném roce ji komunisté strčili do trezoru..  To nepotřebuje další komentář.

Nejvíce mě na tom filmu bavily ty záběry z Říše na fanatického uřvaného Hitlera, Goebbelse, Streichera, Hesse, Franka a další, stejně jako záběry jednotek SS, K.H. Franka a Heydricha na nádvoří pražského hradu po vyhlášení Protektorátu. Tyto historické dokumentární a filmové záběry mám fakt rád, hlavně, když všude vlají ty zlověstné nacistické svastiky, má to své zvrácené kouzlo.DĚJ:Film sleduje osud mladé židovské lékařkyHany Kaufmanovéa jejího árijského manželaAntonína Burešev době protektorátu. Zatímco se snaží žít normální život, protižidovská opatření se stupňují – zákazy, deportace do Terezína a dál na východ. Hana a Toník bojují o přežití uprostřed narůstajícího teroru.ZHODNOCENÍ:Velice zajímavý střih, prolínání obrazů, dlouhé záběry a zneklidňující hudba dávají tomuto filmu dost autentickou atmosféru. Poselství filmu je jasné – ukázat hrůzy a nesmírnou krutost holocaustu, a to je možná důvod, proč se to soudruhům moc nelíbilo. Nebyli o moc lepší, i když židy do táborů neposílali.
Film je sugestivní, depresivní a silný. Ty dokumentární záběry nacistických přehlídek a řečí kontrastují s osobní tragédií Hany a Toníka, což působí velmi intenzivně. Není to klasický příběh s velkým dějem, spíš mozaika utrpení a absurdity doby.

Pan režisér se měl držet divadla, filmu mu opravdu nešel :D Divadelní postupy (zde hlavně patos) ve filmu nefungují. Pan Střecha se snažil, ale vizuální složka je jen jednou z mnoha. Celkově ten film je nemastný-neslaný, většina klíčových scén je extrémně divadelně přehrávaná. Jedna hvězda za kameru.

Jasně 5 * a 93 %. V malých rolích (na konci filmu coby zedníci v terezínském ghettu) se taky objevili K.Effa a M.Kopecký - ten byl po své matce napůl židovského původu. Přežil okupaci jako jeden z mála ze své rodiny z matčiny strany. Nejvíc mě mrazilo v zádech při různých zvukových efektech, např. na konci při mlácení tyčí do strun klavíru, visícího z balkónu. Film je dostupný na aerovod.cz (únor 2022). Krátká zmínka o filmu Daleká cesta je taky v seriálu Bohéma (ČT, premiéra 2017) .