Rukavička (1941)

Stárnoucí Otomar Korbelář tady hraje mladého svůdníka, ale věk opravdu nezapře, takže vedle Gollové tady vypadá jako její otec. Je to velmi podobný námět jako Pytlákova schovanka, ale ta byla otevřenou parodií a toto je myšleno vážně, takže opravdu pouze jedna hvězda z jakési nostalgie nad starým filmem.

Tohle není moje parketa, ale přesto jsem se do toho odvážně vrhl. Naštěstí jsem měl dost jiné práce kdyby něco. A také že jsem to použil, protože už za půl hodiny jsem šedivěl nudou. Slavná rukavička stále nikde a tak jsem to sledoval už jen jedním okem. Přesto si myslím, že jsem zbytečně ztratil bez patnácti minut skoro dvě hodiny času.

Docela jsem přemýšlel. Nevěděl jsem popravdě, jak správněRukavičkuohodnotit, ať už za pomoci recenze či hvězdiček. Nakonec mne k ohodnocení třemi hvězdičkami donutily nejen zdejší recenze (kromě recenze od NinadeL, kvůli té člověk dostane jen psychické problémy) a mé vlastní zmatení z poměrně zvláštně pojmutéhu příběhu (scénáři), které mne donutilo k průměrnému hodnocení přistoupit. Rukavička však jako taková za zhlédnutí rozhodně stojí, jen se nenechte oklamat, jestli si někde necháte, někým či něčím, vtlouct do hlavy lež, že se jedná o komedii, protože budete překvapivě zklamaní. Já naletěl, ale zklamán nejsem. 3/5

J. A. Holman toho zase tolik nenatočil, ale jeho Modrý závoj i Děvčata, nedejte se! se mi docela líbily. Rukavička není zase tak zajímavý film, ale ne vyloženě špatný. Natašu Gollovou mám navíc velmi rád, protože tu si opravdu nelze s nikým splést. Její herecký projev byl vždy naprosto jedinečný. Zmíněná rukavička ve filmu čeká na svou roli dost dlouho a vlastně ani žádnou pořádně důležitou roli nehraje. Film je směsicí všeho, co už někdy nabídnuto bylo. Dívka nechce dohodnutý sňatek, seznamuje se se starším mužem a zamiluje se do něj. Vedle toho tu je muž, který se topí v dluzích, neúspěšný umělec a vykukové, kteří na něm hodlají vydělat. To vše spolu tak nějak hraje jako rozladěná kapela. Uvěřitelné není ani to, že si žena muže vydržuje, nechá ho dojít do největších problémů a v poslední chvíli ho chce zachránit. Film tak zachraňuje už jen ta N. Gollová a také Otomar Korbelář.

Film sedící na dvou židlích (o vzplanutí zakázané lásky a intrikách a manipulaci člověka pomocí peněz), kde ani jedno téma nerozkreslil dostatečně podrobně.
Nelíbí se mi styl hraní skoro u všech, co se ve filmu objevili - takové křečovité, dychtivé, snaživé 'hraní o život'; v konverzačkách, kde je víc lidí, všichni působí kašírovaně, skicovitě, jsou nepříjemně uřvaní a hyperaktivní, nepřirozeně se předvádějí, a když mají něco říct, občas vyblebtnou 'perly', které by nikdo v životě ze sebe nevyblekotal. Kontrastně k tomu jsou sekvence, kde se jen hraje, zpívá a/nebo tančí, na které se dívat dá.
Abych to jen nehanil, ve filmu je pár míst, kde se kameraman vyřádil a zkusil něco nového. Například impozantně dlouhý záběr všech možných sportovních aktivit či 'koláž úspěchu' ke konci.