Modrý závoj (1941)

Dávno již tomu, kdy jsem trávila s rodiči u černobílých filmů pro pamětníky pěkné podvečery, a tento byl pro mojí mamku asi ten nejoblíbenější i když málo vysílaný. Právě jsem se po čase na něj dodívala na CS filmu. Skvělý film, i po létech nic na svém kouzlu neztratil. Zase jsem byla ta malá holka, jen ti rodiče už se mnou  u toho být nemohou.

Tak předně musím říct, že jsem Vlastu Matulovou prakticky neznal. Až tento film ji pro mě objevil. A byl to velký objev. Vlasta Matulová se mi hrozně líbí a z osobníhi hlediska ji okamžitě zařazuji mezi nejkrásnější herečky. Tím pádem nechápu, že nehrála častěji. Její pronikavý pohled, její projev - krása se snoubí s nádherou. K tomu se samozřejmě připojili další herecké výkony především Karel Höger. Myslím, že se jedná o docela povedené romantické drama. Závěrem tak dodám jen to, že mi přišlo zvláštní, že se už v roce čtyřicet jedna dala provést operace navracející zrak.

Klady: hra s kamerou, se stíny na zdi (Králíček rulezz - mně takhle někdo vlézt před spaním do pokoje, budu z toho mít osypky), dobré využití veršů, slušné herecké výkony, historický přínos, kdy vidíme, jak probíhalo rozhlasové vysílání v dřevních dobách, slušně provedený trik u dvojrole, kdy si sestry v nemocnici podávají zrcátko. Zápory: předně se film bere moc vážně. Se ženou nás ta strašná serioznost a uvzdychanost tak štvala, že jsme si říkali, že by bylo vtipné, kdyby se smyčcem píchala do oka, kdyby někdo občas zakopl, skočil z okna, dal si jointa, ona otěhotněla z polibku apod., protože všichni jen významně pohazovali hlavou a - vzdychali. Příběh se vleče jak měsíc staré ponožky a člověka překvapuje, proč si vše ti lidé nevyříkali hned. Nejlepší na celé věci, že všechny tři hlavní mužské postavy jsou tady za debily - herec Holan, protože netuší, která bije, a na jeho oprávněné dotazy, o co jako go, je mu odpovědí další bolestné vzdychání; doktor Pavel, protože to celou dobu vlastně hraje na dvě strany a nakonec úlisně jde tam, kde bude mít snazší cestičku; a konečně chudák Králíček, který poctivě pomáhá, kde může, vždy je pomocnou rukou v pozadí, a nakonec mu zůstane jen ta jeho ruka - autoři dokonce jeho postavu raději ani neuzavřeli. Takže si člověk řekne, za dobrotu na žebrotu. Role Saši Rašilova je zde ale žel velmi podobná jeho roli v o rok pozdějším Přijdu hned, takže každou chvíli čekám,. kdy se mu Matulová vysměje: "S Králíčkem, to jako myslíš vážně?" Btw, docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby Höger hrál Kristiána a svým hlasem řekl: "Zavřete oči, odcházím."

Film má dost nepravděpodobný děj, leč to zde nevadí. Scénář byl vypracován kvalitně, ale místy působil dost rozvláčně. Lyrické scény trošku oslabovaly pozornost diváka. Pro mladé divačky válečných filmů však musel být milostný příběh skutečně vzrušující. Jednu z největších filmových příležitostí zde získal Vladimír Leraus, ale, jak jsem naznačil, pochybuji, že by si po úspěšných dvou operacích vzal právě Martu a ve prospěch Holana se vzdal Heleny. To už Holanovo vysvětlení, které předložil Martě, že totiž skutečnou láskou vzplanul až na Petříně - s Helenou - už vypadá pravděpodobněji. Opět jedna z velkých (dvoj)rolí pro Vlastu Matulovou, klasický dobráček Saša Rašilov, moudrý starý nestor divadelnictví Václav Vydra jako letitý profesor... Čtyři hvězdičky pro tu rozvleklost.

Pamětnické černobílé filmy patří k těm, které mi ani častým opakováním nezevšední. Tento melodramatický příběh není jen obyčejnou romancí. Má v sobě poetiku starých časů, velmi dobré herecké výkony Vlasty Matulové a Karla Högera, uměleckou hudební stránku a dnes i cenné dokumentární kamerové záběry. Příjemný kultivovaný film.