Pouto nejsilnější (1945)

Laura hned zpočátku pro sebe utrousí k vlezlé drbně"I wish you'd stop talking."a já si v duchu celou stopáž jako mantru opakoval to samé směrem k ní. Její echt popisný vnitřní monolog je přesně ta knižně-rozhlasově-divadelní obezlička, která na plátně, kde vyprávíte obrazem, nemá co dělat. Je o prvek otravný, nikterak dobře napsaný, nadbytečný (Celia Johnson v podstatě vše vyřčené uhraje čistě pohledem) a přežitý již v době vzniku. Když se k tomu přičte, že necharismatický panák Trevor Howard, zde jakože uhrančivý jedinec, je v jedné každé scéně Celií herecky válcován jak látku neznající žáček u tabule, tak co naplat, že to ubíhá, vypadá k světu a všichni ostatní dobře hrají, když to nefunguje na emocionální úrovni.

Mimomanželská romance dvou zamilovaných duší, co se našli na pár krásných chvil, aby se pak po zbytek života trápili. Sentimentální, romantické drama, ne bez chybičky, ale s neodolatelným kouzlem. Dnes by to byl spíše krátký proces a remake by asi vypadal takto: Fred: Ty děvko! Ty někoho máš! Laura: Ano je to tak, i tvůj dech mě uráží! Ty tvoje křížovky u krbu, už jsou nesnesitelné. Fred: No tak si jdi za tím svým doktůrkem. Laura: Děti beru sebou ty hovado a budeš platit alimenty! Fred: Uvidíme se u soudu, ty couro!! A jsou ty děti vůbec moje?

Ačkoliv je nutné brát v potaz dobu vzniku filmu, nepůsobí na mne tato jemná nešťastná love story nikterak zastarale. Celia Johnson sice není žádná Audrey Hepburn, nicméně pohled do jejích posmutnělých očí mluví za vše. Možná se nejedná o milník v rámci žánru, přesto však okouzlí svou střízlivostí, sympatickými dialogy a sehranou hereckou plejádou. Za pozornost stojí i absence naivity, kterou D. Lean ve svých pozdějších filmech rozhodně nešetřil.

Úžasné filmové spracovanie divadelnej hry. Film sa právom radí medzi najlepšie romantické filmy vôbec. David Lean vytvoril citlivý príbeh vydatej ženy, ktorá odrazu spoznala čaro lásky s druhým mužom. Veľmi jemné, pútavé a anglický vizuál dodáva filmu neuveriteľné čaro. Film bežal v našich kinách v roku 1946.

Sonda do jednoho z nejklasičtějších problémů manželských vztahů, aneb krize postavená na začátku, průběhu a koncimileneckého vztahu, který v rámci příběhu působil vpoválečném obdobínaprosto upřímným dojmem, který zároveň vytváříemocionální těžištěudržující v rovnováze celý film. Emotivní, přímý a cílený milostný příběh, který svým vyzněním i po tolika letech působí zcela uvěřitelně a především bolestivě. Citlivá akce v dokonalé koordinaci odstínu hereckého zastoupení a atmosféricky vedené kamery, která působivým dojmem zachycuje nepříznivost osudu a zdrženlivost emočně vyjadřujících se smyslů. Ve své době měl film neuvěřitelně silný dopad, jelikož mnoha divákům poskytl naději skrz chybějící, těžko popsatelnou věc v jejich vlastních osobních životech, která by jim náhle dodala pocit vyrovnanosti a pochopení. Reprezentace morální páteře společnosti běžné střední třídy měla obrovský vliv nejen na tehdejší společnost, ale taktéž i nasvětovou kinematografii. Brilantní, detailní a křišťálově čistástudie mezilidských milostných vztahů, kterou lze za celou existenciromantického žánruvelmi obtížně najít.