Děti ráje (1945)

Dostal jsem se k tomuto skvostu až nyní..., Francouzi ho považují za nejlepší francouzský film všech dob. Nejsem schopen označit jeden film za "nejlepší", ale Děti ráje mě úplně dostaly a překonaly všechna očekávání. Zatímco třeba Pravidla hry mě lehce zklamala (od Renoira mám raději Velkou iluzi), asi jsem očekával něco jiného (budu si je muset pustit znova   ), tak s Dětmi ráje to je naopak. Literárně vznešený scénář (Jacques Prevert), uhrančivé a přirozené herecké výkony, mimořádná výprava a kamera, a k tomu režie Marcela Carného. Navíc hudbu k filmu nahrál jeden z největších dirigentů, Charles Munch. Jde o fiktivní část skutečného životního příběhu "největšího z pierotů", Jeana-Baptiste Gasparda Debureaua (1796-1846), což byl původem Čech, Jan Kašpar. Ve filmu je taky zmíněn "vtip", který se opravdu stal, a to když šel Debureau s depresemi k lékaři a ten mu poradí, aby se pro zlepšení své nálady šel podívat na představení Debureaua.  .

"Parížjetakýmalýpretakýchveľkýchmilencov,akosmemy."Romantická dráma zaradená do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je veľmi klasického razenia, napriek tomu ale ešte aj dnes pôsobí až prekvapivo sviežo. Odohráva sa v podmanivom divadelnom prostredí Paríža polovice 19. storočia, kde sa vytvára umenie nielen pre rôznych aristokratických snobov, ale, a to hlavne, pre obyčajných ľudí (na to sa odkazuje aj titul filmu). Výprava je vskutku ohromujúca, až sa nechce veriť, ako mohlo v takých ťažkých podmienkach (koniec 2. svetovej) vzniknúť takto veľkolepo pojaté dielo. Ale dôležitejšie ako vizuálna stránka filmu je jeho obsah, ktorým je veľmi pútavo vyrozprávaný príbeh s výborne vykreslenými postavami. Akousi centrálnou postavou sa javí osudová žena Garance (výborná Arletty, na takmer 50-ku mimoriadne zachovalá), okolo ktorej sa točia až 4 mužské postavy. Z nich ma najviac zaujal mím Baptiste (Jean-Louis Barrault v parádnom výkone), najmä tie jeho skvelé vystúpenia (a to inak pantomímu veľmi nemusím!)."Nielenžesibohatý,alechcešbyťmilovaný,akokebysibolchudobný."

Filmařsky a po řemeslné stránce nemohu tvůrcům nic vyčítat. Melodramatický příběh o mistru pantomimy Jeanu Gasparu Debureauovi byl natočen skvěle a nemám výhrady. Nicméně obsahově mě to za srdce moc nechytlo. Věčně smutný hrdina není tím, se kterým bych dokázal souznít. Ani osudová žena pro mě nebyla přitažlivá, i když podléhá jeden muž za druhým, sám mezi ně nepatřím. Jean Gaspar Debureau tu vnitřní trýzeň z nenaplněné lásky a životního zklamání potřeboval zkrátka prožít. Jen tak se totiž mohl stát největším z pierotů. Místo zopakování si filmu možná někdy sáhnu po ještě lépe hodnocené knize od Františka Kožíka.

Romantická melodráma, možno poetický romantizmus, možno divadelná tragédia, vyberte si. Štylizované herectvo, prestrihy medzi dianím na divadelnej scéne a v realite, divadelnú scénu pripomínajúcu. Osobne ma však príbeh viacerých mužov a jednej ženy, a v podstate tiež niekoľkých žien, za moje romantické srdce nechytil, pričom už sa mi na vlnu podobných filmov naladiť viackrát podarilo. Trojhodinová dĺžka nie je určite ubíjajúca, ale radšej ju trávim pri príbehoch, ktoré vo mne vyvolajú viac vášní a emócií.

nerad sklznem na uroven ludi ako Je LiVentura, ktory film odjebe jednoduchym "moc prizemne, jednoduche" alebo "jednim slovem skvele" - no na druhej strane nerad pisem litanie ako Bludman alebo ekspert typu Eodeon. Taxa v nich zamotam, ze mi unikol zmysel komentara. No tu sa neubranim, jednak do dlheho komentu sa mi nechce a jednak uz mam rozpozerany dalsi film - Michael Powell konkrene. Takze strucne : o5 nieco pre artove hnedopichy, hlavni hrdinovia maju aj tu realnu story ale aj fantazijnu. Ktora je ktora - to uz musite zistit sami. 82 %