Bláhový sen (1943)

Ve filmu hraje celá řada skvělých herců. Marvanem počínaje Gollovou konče. Jako by snímek trochu reagoval na pořekadlo: všechna sláva, polní tráva. Zvláště v době válečné je to podivné. Jelikož za nacismu vlastně moc nezáleželo, zda jste slavný či ne. V koncentračním táboře leckdy skončili i známé osobnosti a mnozí jiní měli problémy. Jenže Žofka přímo profituje z obvinění z vraždy. Dneska to známe třeba z případu Jiřího Kájínka. Jasné ale je, že námět vychází z knihy spisovatelky. Odehrává se totiž trochu v duchu červené knihovny. Na druhé straně se film pohybuje na hraně komedie a dramatu. A i přesto, že trochu působí jako lavina, která se na diváka neustále valí a nezpomaluje, dá se na něj celkem dívat.

V době stále ještě rezonující druhé heydrichiády natáčený snímek se zcela oprostil od toho ošklivého vně a vytvořil si svůj vlastní svět. Aristotelovské pojetí duše jako neoddělitelné součásti těla je zde pro nefilozofující většinu návštěvníků biografů zahalen do hávu mentorující červené knihovny. Funkcionalismus je přítomen nejen jako nosná myšlenka filmu, ale také ve všech exteriérových scénách. Nataša Gollová zde dostala příležitost poodstoupit ze své škatulky rozjívených dívek a stříhla si zasněnou romantickou žábu, která musela dostat pár řádných štulců od života, aby konečně nalezla sama sebe. Marvan je v roli laskavého otce opět navýsost přesvědčivý.

Noční můra. Neuvěřitelná fantasmagorie, kdy se z podprůměrné romantiky ve vteřině stane nejlacinější totálně nevěrohodná detektivka, z té se v mžiku vyklube nejpodřadnější mýdlová opera na světě, která splaskne jako bublina a opět se vracíme do režimu romantika drama, kdy už ani herci nevědí co drmolí a Marvan rači prchá na venkov. Jediným vysvětlením vzniku tohoto paskvilu je, že Hitler si vyzkoušel na Češích nějakou psychedelickou drogu, kterou dodával na plac přímo z laboratoří wehrmachtu v koňských dávkách. Koukat na to sám, dvacet minut před koncem to vypínám.

Neuveriteľne hlúpy film, ktorý mi skazil celý večer. Táto melodramatická romanca je tak stupídna, až som sa podivil, že v tom čase už značne rozvinutý a skúsený Barrandov vyprodukoval niečo také. Veď to nedosahuje ani nenáročné kvality filmu, ktorý má "príjemne odreagovať" (Raoul Schránil). Gollová tú rolu prijala (alebo si ju vybrala?) celkom určite v náhlom pominutí zmyslov a celkom by ma zaujímalo, čo hviezdu na úplnom vrchole, akou bola vtedy Mandlová, zaujalo na tom scenári, že do toho šla, a to rovno ako podradný sidekick, dokonca v kameovej verzii. Režisér zorganizoval i veľkolepé kabaretné číslo, ktoré malo zrejme elegantne zatieniť tú veľkolepú sprostotu všade okolo. Nezatienilo, zvýraznilo. Ani neviem, prečo som tomu dal vôbec nejakú hviezdu, možno v náhlom pominutí zmyslov. Všetci sme len ľudia.

Myslenka filmu neni uplne spatna, ale to zpracovani, zpusob vypraveni, dialogy a koneckoncu i herecke vykony nejsou nijak dobre. Gollova na me vzdy pusobi strasne sympaticky, ale jeji herectvi me malokdy presvedci. Jinak strasne nerad vidavam Mandlovou v malych rolich.-). I pres nelehkou dobu, kdy se tento film natacel, ho vnimam jako nepovedeny.