Otázka života a smrti (1946)

Tohle dnes v kinematografii chybí. Doba je snad příliš cynická a odosobněná a málokdo najde odvahu k dílem literárnímu a dílem obrazově didaktickému znázornění života po životě, kde zesnulým lidem přidělují křídla a Platón může hrát šachy s Beethovenem. Scénář byl nicméně inspirován touhou situovat poválečné vztahy mezi USA a Velkou Británií před fantastické zrcadlo. Ve Spojeném království se několik let krčili pod německými nálety a tamní mladíci bojovali v cizích zemích, přičemž na opožděné americké spasitele se nahlíželo skrz prsty. Tvůrci proto zvolili terapii reverzní psychologií a inspirovali se také skutečným příběhem seržanta Královského letectva, který vyskočil z hořícího letadla a přežil jen s lehkými zraněními. Nepravděpodobné přežití ale vzbudí pozornost na „onom světě“ v oblacích a hrdina kvůli tamnímu byrokratickému skandálu maže před nebeský tribunál, kde hájí své právo na život. Tvůrci okamžitě předjímají rozštěpení fikčního světa na dvě oddělená prostředí (jedno reálné a druhé fantastické) a několik scén v „nebi“ se odehrává zdánlivě bez hrdinovy přítomnosti, takže sledujeme poetickou vánoční alegorii o tom, co člověka drží v těžkých časech při životě. Tím se snímek přibližuje po tři čtvrtiny naturalističtějšímu dramatu Život je krásný, jehož zoufalý hrdina prochází duchovní vzpruhou až v závěrečném aktu. Otázka života a smrti ovšem zůstává podnětnou svým neurologickým přístupem k objektivitě duálního světa, respektive k jeho subjektivitě. Carter si při pádu poraní hlavu a jeho hovory s nebeským prokurátorem, během nichž ostatní život zamrzne v čase, se odehrávají na pomezí halucinací a pohádkového, duchovního světa. Příběh je přitom prokazatelně lékařsky věrohodný a klade důraz na detaily, avšak od tohoto pragmatického spektra lze odhlédnout a vychutnávat si často vtipné pohádkové melodrama, které nabízí tolik potřebný duševní eskapismus. Nebeské kulisy působí až modernisticky s jejich obrovskými prostory a kruhovými průzory, jimiž se shlíží kamsi dolů. Režiséři zhmotňují téma zrcadlení dvou světů stojících na společných kulturních pilířích s dominantními antickými rysy architektury, lidských zákonů či filosofie, a to rovněž stylisticky uvnitř světa. Důležitá postava doktora Franka Reevese (Roger Livesey) ostatně ve své první scéně používá cameru obscuru, která mu na kulatý stůl promítá obrácený obraz okolní návsi… Otázka života a smrti je i po 80 letech filmem mnoha tváří, z nichž všechny jsou něčím pozoruhodné, poutavé a bezpochyby nádherné. Poetická romance mezi životem a smrtí, v níž jediná slza ulpívá na růži použité jako důkazní materiál v procesu starém jako lidstvo samo, se nerušivě mísí s inteligentní britskou komedií s narážkami na antické Řeky i zmiňovanou nacionální nevraživost, která není ničím jiným než zaslepeným dědictvím. Tribunál v ohromujícím amfiteátru, před nímž se srocují lidské duše všemožných národností, etnik i světského společenského postavení, naslouchá žalobě „prvního Američana zabitého Angličany během americké revoluce.“ Předpojatost ale nemůže vyhrát a vlastní osudy si možná utváříme sami, pakliže najdeme něco, pro co stojí za to žít. Nádhera.

Jeden z filmov, ktore sa po vojne natacali azda vsade, na Vychode socialisticky realizmus, na Zapade kapitalisticky realizmus, napr. americky Its a wonderful life, alebo tento anglicky Matter of life and death. Ide o stereotypnu agitku natocenu na najvyssej technickej urovni, ale pravdupovediac, z tohto zanru davam prednost Cisarovemu pekarovi, ktory mi pride omnoho inteligentnejsi. Jedna hviezdicka za uzasne triky, druha za uzasneho Nivena.

Tak už chápu, proč to má takový ohlas... Ono to může vypadat jako banální romantika, nebo taky jako film o usmíření vztahů Britů a Američanů a ano, tím to taky je a skutečně primárně. Osobně mi ale mnohem zajímavější přijde vypravěčské vedení, které je místy opravdu utržené ze řetězu a na celém filmu mě fascinovalo nejvíc. Vlastně je velmi dynamické, neustále vrší prvky, motivy, postavy a jejich vztahy, přičemž se odvíjejí na základě působení dvou odlišných světů a i když je jeden z nich už od začátku označen jako fantazie hlavního hrdiny, pořád jeho propojení s reálným světem působí pozoruhodně tím, jakými volbami a zvraty k tomu dochází. Neustále se něco děje, Powell s Pressburgem zvysoka kašlou na nějakou uvěřitelnost nebo přirozený vývin, se svým námětem si důkladně hrají a tak mají pořád čím překvapovat, v menší či větší míře. Jakoby pro ně neexistovaly ve scénáři hranice, některé situace se prostě vyřeší tak, jak je zrovna napadlo a na každém divákovi pak je, jak se s tím vyrovná. Je to válečné drama, pohádka, červená knihovna i komedie (přičemž nechápu, proč tu ten žánr chybí, vědomých gagů je zde hodně) zároveň, která se chce za každou cenu věnovat hlavně příběhu, ale přitom s ním nepracuje co se týče charakterů postav nebo fikčního světa. Vše se vlastně řídí vcelku volnými pravidly a já pořád nevím, jestli mě to víc bavilo nebo jsem víc nechápavě kroutil hlavou. Ale první možnost bude pravdivější, jelikož jsem se celou dobu bavil, nenudil a vlastně mě to i potěšilo, takže ano, účel to splnilo. Je to navíc řemeslně skvěle provedené a plné hravých a kreativních nápadů, které jsou fascinující už jen samy od sebe - oko, schody, vesmír, zastavený čas, či jen rozhodnutí použít Technicolor ve scénách reality a ne fantazie, ačkoli by se předem dal očekávat opačný postup. Slabé 4*

"Nemaje hřebíku, nebylo podkovy. Nemaje podkovy, nebylo koně. Nemaje koně, nebylo posla. Nemaje posla, nebylo zprávy. Nemaje zprávy, nebylo království. To vše pro jeden jediný hřebík.".... "Toť láska ladí ovčákovu píseň a v boji vojákovu tíseň. A v zámcích víří v lesklém hávu. Kol chalup s cháskou seče trávu. Všech řídí osud, ať král či kmán, ať svatý z nebes či hříšná kráska. Neb láska je nebe a nebe láska." 70%

Originálny snový romantický príbeh krásny svojou jednoduchosťou založený na prostej myšlienke - môže nás láska zachrániť pred smrťou? Samotný film však k snovému príbehu pridáva "vedeckú" rovinu, ktorá posúva celý film o úroveň vyššie. Vďaka nemu dostáva snová rovina pevné nohy a naopak zasa reálny svet krídla.