Děvčata, nedejte se! (1937)

Z úrovně a naivity celého filmu jsem měl pocit, že se jedná o snímek z Haasových začátků, kdy ještě nebylo všechno tak vypilované, a měl jsem připravený následující komentář: Haas prokazuje, že muži narozdíl od žen nestárnou, či dokonce naopak mládnou. Zatímco v tomto snímku odmítal mít cokoli s Adinou kvůli věkovému rozdílu, v následujících filmech se neujpejpal a bral si ji plnými hrstmi. Anebo že by muži věkem perverzněli? ... No jo, ale co s tímto perfektním komentářem, když jak vidím toto byl jeden z posledních Haasových filmů, co natočil v Čechách? To mi neměl dělat! Stejně je depresivní vidět, že jeden z nejlepších českých komiků skončil v době, kdy ostatní teprve začínali, a své největší fláky natočili za protektorátu.

Hugo Haas jako staromládenecký učitel najde miminko, o které se začne starat. Je to ale složité, když pracuje ve škole plné zvědavých puberťaček, které jeho tajemství hned vypátrají. Za jejich pomoci je o dítě dobře postaráno, dokud se vše neprovalí. Hezká je scéna konfrontace profesora a jeho žaček a taky osud studentky, kterou hraje Adina Mandlová. Příjemný snímek.

Byť by se nabízelo srovnání sjinýmifilmy ze školního prostředí, tak já vidím trochu jinou cestičku, kudy se Haasův scénář ubírá. Primárně nejde obitvystudentů s profesory. Tady je to o lidské laskavosti a solidaritě. O tom nebýt hovado. A to navzdory těžké době, nebo životní situaci. Haas tak činí naivním způsobem, ale byl to velmi inteligentní člověk a nedokonalosti scénáře si pohlídal jakožto režisér i herec tak, aby to fungovalo. Plus si vypomohl patosem. Ale pozor, to není kritika. Tvůrci kteří umí rozhrábnout základní emoce diváka, aby mu připomněli, že milovat,  chránit a konat dobro nejsou jen disciplíny z pohádek, mají můj velký respekt. A Haas k nim patří.

Role asi byla psána přímo na tělo Hugo Haasovi. Jen on totiž dokázal naprosto přirozeně zahrát nesmělost a rozpaky. Nikdo v českém filmu to neuměl tak dobře jako on. A jak si povídal s miminem, to bylo něco úžasného. Snad jen díky tomuto herci dostal tento film tak jedinečný a neopakovatelný akcent a stal se velmi zábavným. Diváka z dnešního pohledu zaujme snad už jen to, kterak tato doba nepřála svobodným otcům a matkám a tlačila je ke zdi do nevýhodných pozic.

"Tak tedy orgie! Vy jste se pěkně vybarvil." Dost naivní film, ale zároveň celkem fajnová oddychovka. Chaplinovský motiv muže, který se ujme osamělého dítěte, má do Chaplina samozřejmě pořádně daleko. Ale zase nesouhlasím s Karlosem, že kouzlo filmů z třicátých let je už dávno pryč. Naopak si myslím, že právě ta dětinská naivita jim dodává něco, co v dnešních (úchylných) filmech nenajdete. Sledování starých snímků je jako výlet do dob, kdy svět byl ještě v pořádku. Kdy se dokonce ještě smělo vyslovit, že dítě potřebuje mámu a tátu - řekněte tohle dneska před nějakou feministkou nebo lesbou a skope vás ze schodů.