Pouta (1961)

Za mě jsou Pouta jen dalším filmem z řady podobných, v nichž hlavní hrdina řeší existencionální krizi. Ta první vychází z profese samotné, kterou se cítí nedostatečně ohodnocen. Stále mezi dobytkem, ale přitom nedostatek volného času na sebe. A tak touží po pevné pracovní době a chce být zaměstnán na jatkách. Aby to celé nebylo příliš fádní jsou do toho zapleteny ženy. Také nic nového. Akorát, že nepoznává novou lásku, ale spíše staronovou. A tak se motá jako nudle v bandě mezi zvířaty a ženami a mezitím se vedou hluboké filozofické myšlenky o životě, lásce a souhře práce a volného času. Herecky to špatné není, přeci jen je snímek dobře obsazen a najdeme samá herecká esa. Jenže většina se odehrává ve tmě a v debatách co dál. Zralý muž působí trochu úsměvně, když sám přesně neví co chce, což by se dalo čekat spíše od ženy.

Čekal jsem agitku a dostal dobový dramatický příběh o nenaplněných ambicích a zapomenutém mladickém nadšení. Tohle by se mohlo odehrát i dnes. Lukavský tradičně výborný, Švorcová jako herečka prostě měla své kvality a Bohdanová je tu ve své typické roli rozmazlené a nepříjemné dámičky samozřejmě dokonalá. Kachyňa opět překvapil dospělým tématem, zdařilé.

Jiří svádí nelehký vnitřní boj, jehož výsledkem má být rozhodnutí, zda upřednostní konzum, nebo práci, která ho naplňuje. Nad to se musí rozhodnout mezi dvěma ženami. Takže přelétává od krajnosti do krajnosti a stále mění svá rozhodnutí. Procházkův pohled na veterináře středního věku je značně kritický. Ve svém věku je stále nedospělý a nerozumí citům, kterými je zmítán. Bez ostychu řídí opilý, je značně sebestředný a panovačný. Přesto s ním diváci sympatizují, což je velmi pravděpodobně dáno právě tím, že není dokonalý, sebejistý a neví si vždy a za všech okolností rady. Novotný nastolil kurs postupného uvolňování, a tak mohl vzniknout film o muži, který nebyl dokonalým socialistickým člověkem, pochyboval, dokonce chyboval, nevěděl si rady, uměl si představit, že opustí svoji práci kvůli pohodlí. Ten zlom v kultuře byl enormní, vždyť prakticky celá předchozí dekáda byla věnována filmům ryze socialistickým s jasným cílem: představit nového člověka. Po Králi Šumavy se jedná o velký Kachyňův politický skok, umělecky jsou však Pouta mnohem méně vyzrálá. Slabinou filmu se ukazuje vizuál, což zamrzí především u režiséra, u nějž jsme zvyklí na velmi vysoký standard. Marně se snažím vybavit si nějakou zajímavou scénu, bohužel mi utkvěla jen Lukavského cesta koupelnou, při níž se prodírá lesem punčoch. Vše ostatní mohl natočit prakticky kdokoliv. Kachyňa se v Poutech mnohem více soustředil na citlivou psychologickou drobnokresbu hlavního (anti)hrdiny. A to se podařilo skvěle, neboť před nás postavil živého člověka se svými stinnými i pozitivními stránkami.

Síla rozhodnutí. Moralizující námět, v typickém stranickém smýšlení, na počátku šedesátých let, v tzv. nové vlně, ještě přetrvávající. Maloměšťácký život s prací na jatkách nebo život venkovský coby veterinář? Do rozhodování navíc zasáhne manželská krize, další žena a podpora venkovských obyvatel jeho potřebností. Psychologické drama režiséra Karla Kachyni, který lze do dnešní doby považovat po tvůrčí stránce za mistrovský. Poetický nadhled a temná psychologická stránka ve svém smyslu vytváří až napětí v rámci dalšího vývoje. Scény z veterinářských prací jsou na celém snímku doslovným vrcholem. A to divák ani neuvidí, co se vlastně dělá. Záběr jen na herce a atmosféra taková, že se až tají dech. Karel Kachyňa tímto po dobrodružných snímcích s vojenskou tématikou ukázal, že umí také něco jiného a stejně tak bravurně. Co se týče námětu, dobový zase až tak moc není. Něco takového se může stát i dnes.

„Od rána očkuju.“ „Vidíte ho astronauta? Právě přistál.“ - vesmírná propaganda. Baba 1:25:27 – (pro K.P.!!) Socialističtí filmaři paradoxně dobře vědí, co je proti Bibli. A vpašovávají to do svých filmů. Ke konci už asi 10. změna v rozhodování veterináře, kde se teda upíchne. Naštěstí vím, že je to změna poslední. Hláška filmu: „Stejně tě to táhne k tý děvce!!“ Suma sumárum, docela to ušlo. Napínavé. Ale ožralý rozhodně nesmí za volant! Kvůli koni někoho zabít!! Výborný civilní výkon Munzara. Bez frajeřiny a umírněný. Krásný začátek s hudbou J. Srnky. Symbolika: 6:35 – Lukavský – skrytá ruka. 24:10 – doktůrek má na zdi foto nějakýho fousáče. Ani Marx ani Engels ale asi jejich kumpán Darwin – blééé! 35:56 – to je hodně divný podání ruky – Lukavský – Prachař.