Potížistky (2006)

Potížistkyjsou propagandisticky stylizovaným filmovým počinem, záměrně konfrontačním. Neblahé osobní zkušenosti jsou zde zdrojem generalizování a pod každou, častěji oprávněnou stížností, se skrývá útok na politická privilegia. První má poznámka se týká slova "problém", slova zneužívaného a používaného místo slova potřeba. A jak již kdysi podotkl Karel Čapek, má to tři nesporné výhody: "1. Mluvíš-li o skutečnostech, musíš mluvit jasně; mluvíš-li o problémech, můžeš, ano dokonce máš mluvit složitě. 2. O skutečnostech musíš mít jistotu nebo aspoň zkušenost, kdežto o problémech musíš mít nejistotu, nebo aspoň nezkušenost. 3. Otázka čili problém jest téma velmi vděčné proto, že můžeš při něm stejně mluvit o tom, co je, jako o tom, co není." Problém je tedy věcí vášně, nikoli však rozumu. Druhá má poznámka se týká politiky, jejíž prostředí se přes větší zastoupení ženami v čase nikterak nejeví kultivovaněji, nýbrž naopak. Politika mění nově příchozí k obrazu svému. Navíc, jak kdysi podotkla Hannah Arendt, tedy žena, v politice ani tak nejde o dosahování cílů, nýbrž spíše o politický způsob života, tedy o určitou sounáležitost v nesouhlase s druhými. Změna prostředí by byla přínosná, ale k ní je potřeba něco jiného, než politicky konfrontační propaganda.

Tedy to je tedy feministický film. Velmi hloupé řeči bab jak na tržišti. Většina věcí na co si stěžují nemá opodstatnění. Znám daleko menší obce než Třešť odkud mimochodem vede krásná turistická cesta lesem do Jihlavy, kde mají krásná hřiště z peněz EU. Nevěřím že v Jihlavě nejsou sociální služby apod. Jedinou rozumnou větu pronesla věřící paní, která řekla, že by si v obci měli lidi mezi sebou všechno vyříkat na přímo a ne tajně pomlouvat. Jak řekl Tolstoj" Pokud chcete poznat, jak funguje svět, zajděte do vesnice". Turista si myslí jak se na vsi mají lidi rádi a oni tam často dobré vztahy nejsou. A ještě se urazí, když se zeptáte kde je náves místo náměstí. Feministické ženské v dokumentu si stěžují a zároveň se rozvádí. U nás 50 % párů. Když muž vidí u kamaráda, že se oženil, má děti, je plně zapřažen a nemá z toho vůbec nic, tak se to snaží co nejvíce oddalovat. Naštěstí vymírající společnost doplňují cizinci z východu .

Ženy, které poukazují na aktuální společenské a sociální problémy, které muži odmítají vidět a už vůbec řešit. Zájem o rodinu a vzdělávání je na okraji, to bude mít fatální následky. Je to spíše na 4 hvězdy, ale vzhledem k velkému očekávanému podhodnocení dávám 5. Komentáře mě vůbec neudivují, muži vůbec nejsou ochotni naslouchat ženám a ve většině případů nejsou schopni přijmout zpětnou vazbu.

Dokumentární kamera si pocestovala po celé zemi a představila mi ženy, které si na vše stěžují, poukazují na všeobecně známé problémy společnosti a nenabízejí žádná řešení. Za mne to tedy bylo pouze plkání do kamery, které nepřineslo nic nového, ale na druhou stranu mne celkem pobavila paní, která by chtěla být stínem stínu stínového ministra. Asi by mě bavilo stát je jejím stínem nebo alespoň stínem jejího stínu.

Tento dokument Chytilové je už z principu kontroverzní. Bohužel z něj podle mého šlo vykřesat mnohem více, nemůžu se zbavit pocitu, že místní ženy vyznívají jako slepice (a to říkám jako žena) a ne bojovnice za svá práva. Stylově je to film zajímavý - od střihu, práce s kamerou až po hudbu a kdo ví co ještě. Ubírá mu však obsah. Všechno to působí jako plácání a ne ucelená výpověď žen, které cítí, že mají problémy. Co na tom, že mají, když zajímavé odpovědi zmizí pod změtí plků. V lecčem měly pravdu, jenže tahle agitka Rovnosti šancí je jako celek mimo. Dvě hvězdy se blíží jedné, dávám takových 30 %.