Pohled do očí (1961)

Když pominu dějovou zápletku tendenční k době vzniku filmu, tak zbytek je naprostá pecka. Krásná Jiřina Jirásková, nádherné kostýmy, kamera, svícení, scénář s dialogy, které navazují, ale jinak, než by divák očekával. Herecký koncert. Interiéry své doby, ale velmi kultivované. Ve srovnání se slaboduchými výstupy ve finančně hladových, nekonečných seriálech jednotlivých televizí. Skvělý zážitek nejen pro pamětníky.  cyglos

Typicky dramaticky rukopis Oldricha Danka, zde ve forme celovecerniho filmu a ne televizni inscenace, jako v jeho pozdejsi tvorbe. Ale duraz na propracovane dialogy a promyslenou psychologii postav je zde zretelna. Odhledme od idelogickeho nanosu, nejak se postavit k rodinnemu "dedictvi otcu" je ukol kazdeho z nas. Nekteri, nehlede na tridni puvod ci politicke vyznani, maji v rodokmenu hrdiny, v jejimz stinu se snazi zit, tak nejak existovat a treba i celit socialnimu tlaku hajenim práva byt jiny, byt i mene hrdinsky. Podle "distributora" se vsam hlavni hrdinka rozhodne podvolit se a "vrátit se k otcovym idealum", coz ma byt vyjadreno přijetím zodpovednejsi funkce spojene s prestehovanim se do dalekeho mesta, jakozto forma plneho poznani a prijeti sebe sama. Mozna se tim "podoprahove" sdeluje, ze prace predstavuje "hrdinstvi nove doby." Scenar ale nevysvetluje, nebo jsem to vysvetleni nepochytil,, proc hospodarskou defraudaci v Praze prijizdi vysetrivat (estebak ???) ze Slovenska a proc se generalovi rika soudruhu majore nebo majorovi soudruhu generale. Celkove hodnoceni vyjadruje klidovou spokojenost se zpracovanim latky a mensi s jejim mravne etickym vyznenim. 6/10

Kdyby to nemělo tak tragický popis, tak by tenhle film mohl udělat díru do světa i dnes, i když mravní a politické ideály hlavní postavy už jsou za zenitem a možná ještě dál. Film je z počátku takovou letní idylkou lidí, kteří žijí ve světě uvědomění si sebe sama a možností, které jim život nabízí. Pak se to celé otočí směrem zpátky a do historie ideálů socialismu a velkých hrdinů a slov, lidí, kteří za dnešní"poukázky na auta"položili život. Líbila se mi postava Langmilera, protože takový jsem taky, takoví co má rád "stejný lidi", jako je On sám, jeho životní elán nám tu trošku vyhasne až na konec filmu, když dostane morální sprchu od znovuzrozené dcera komunistického národního hrdiny, o kterém vlastně nic neví. Jirásková je tu půvabná žena, která by mohla žít jak může, ale odkaz jí donutí zamyslet se nad sebou a silně jí to zasáhne. Chudík hrál zase to co vždycky, rovný chlap plný pravidel. Hezký film, takový povídací.

Je to sice slabých 5*, protože jsem čekal poněkud silnější konec, ale jinak jsem spokojený. Takhle psychologický film jsem neviděl už sakra dlouho. Většinou jsem spíš měl "štěstí" naty filmy, které se za psychologické vydávají, ale ve skutečnosti jimi vůbec nejsou. Zde se vlastně celý film rozebírají postavy, přičemž o každé víme přesně všechno to, co bychom vědět měli a díky tomu všechny působí životně, uvěřitelně a někam se vyvíjí. Má to podmanivou atmosféru, skvělou kameru a herecké výkony (i když někteří by mohli být charismatičtější), je v tom nejedna chytrá myšlenka a funguje to přesně tak, jak má, tudíž já jsem spokojený. A to si to vystačilo s tak krátkou stopáží, přičemž psychologie všech postav tu jde skutečně do hloubky! To se vidí skutečně málokdy a kam se na to hrabou ty rádobypsychologické filmy typu Stoker, Slon nebo Neon Demon... Vlastně mi to svým pečlivým důrazem na psychologii postav poněkud připomnělo Auroru (tu Rumunskou, tříhodinovou), ale zatímco tady je to diváčtější a dostaneme většinu věcí rovnou "naservírovaných", v Auroře musí člověk tu psychologii vnímat především z obrazu, chování postav a jejich mimiky. Tak jako tak se mi Pohled do očí líbil a opět děkuju Film Europe, že to pustili do televize (tentokrát mám na mysli z archivu) a taky děkuju tátovi, že mi to vlastně objevil, stálo to za to. Slabých 5*

Spolehla jsem se na Oldřicha Daňka a opět to dobře dopadlo, nezklamal mě ani tentokrát, krásně napsané dialogy a moudro v nich umně skryté mě oslovilo, k tomu jsem dostala půvabnou Jiřinku Jiráskovou, charismatického Ladislava Chudíka se slovenštinou a skvěle je doplnil Josef Langmiler s podmanivým hlasem.. Politiku se mi podařilo úspěšně vytěsnit a zůstal moc hezký, takový ten malý velký film..