Královský omyl (1968)

Politikaření ze 14. století. Ještě že pána z Lipé nezavřeli na oko do fešáckého kriminálu víckrát. Byla by to lákavá příležitost pro filmaře natočit pokračování. Slabý Macháček. Jeho výkon jako vězně se opírá především o roztrhané šaty. Hlaváčová mi jako královna taky vůbec nepřipadala. To už mi přijdou reálnější královny z papundeklových pohádek. Naivní nápad, ale klimbající divák v alfa state of mind nám to spolkne i s navijákem: řekneme, že máme mor a nikdo sem nepřijde. Do této repliky se režisér tak zamiloval, že zazní asi desetkrát. Pochybné chování královské družiny: Po dlouhém trmácení by si určitě všichni rádi odpočinuli. Místo toho propukne po příjezdu na hrad juchání, skákání, dovádění a všemožné taneční kreace. Asi pro pobavení panstva. Hlavně, že koně jsou unavený. Nepochopitelně nadabovaný Mareš Větrovcem. Od 60. minuty rychlejší přehrávání, protože už jsem fakt nemohl. Hlášky: „Už půl roku mi byla odepřena svátost svaté zpovědi.“ Zpověď prostřednictvím kněze = katolický výmysl, který nemá s křesťanstvím nic společného. Jakub 5:16Vyznávejte tedy otevřeně jeden druhému své hříchy a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho prospěje prosba spravedlivého člověka, je-li povzbuzena.

Veľmi dobrá psychologická dráma nespravodlivo obvineného Jindřicha z Lipé. Produkcii sa darí vytvoriť tiesnivú atmosféru, ale akoby len omylom, vďaka takmer úplnej absencii zvukového  podfarbenia. Z dialógov tak dýcha prázdny priestor častokrát zdôraznený echom. Herci sú výborní ale scenár necháva diváka na pochybách, takže pokiaľ nepozná príbeh, môže byť zmätený. 70%

Jedno shlédnutí se dalo bez problémů vydržet. Netuším, jak moc se tahle story s uvězněním a propuštěním Jindřichy z Lipé zakládá na pravdě, patrně ze značné části ano. Věrohodnost středověku mi při dívání narušovalo až příliš velké množství cihel vyrobených ve 20. století. Rovněž mi vadilo, že po uložení mrtvol do čerstvě vykopaných hrobů se nedostávalo hlíny a vznikly prohlubně. V praktickém provedení po zaházení přece zůstane pár koleček nad úroveň terénu...

Veskrze poučné - a stále aktuální pojednání ... o pravdě a o lži - a o způsobech, kterých užívají. A taky o převelice ostražitém, ale zároveň trochu bezradném čekání ... na vítězství jedné z nich. Neb chování vězně, jehož život je v sázce, je nadmíru matoucí, když nemíní přiznat zradu, jíž se nedopustil ... nedbajíce vlastního ani jakéhosi prezentovaného "vyššího" zájmu. Mezitím napětí stoupá, neb sémě nedůvěry padlo na úrodnou půdu, hbitě vyklíčilo - a proměnilo se v košatý strom, jehož mohutná koruna lehce zastínila chátrající, kdysi hrdé sídlo v zajetí pevných hradeb, které se vzepřely zubu času možná právě proto, aby mohly propůjčit svůj striktně ohraničený prostor k odhalení charakterů všech zúčastněných.

"Dokud tady budu já, ven se nedostaneš." - "A dokud tady budu já, nedostaneš se ven ani ty." Daněk aranžuje své komorní drama jako komplikovaný vztah vězně a žalářníka - oba jsou na sobě životně závislí a každý je svým způsobem lapen do pasti. "Na nikoho dnes není spoleh. Sám to víš nejlíp, vždyť jsi taky pán," praví smutně velitel hradní posádky, když se rozhoduje mezi loajalitou k současnému pánovi a nabídkou zrady od šlechtického magnáta, toho času v nemilosti. To vše za situace, kdy netuší, kdo z jeho podřízených stojí na té, či oné straně. Snímek je natočen ve strohých kulisách chátrajícího středověkého hradu, které dodávají filmu punc dobové autenticity a stojí na excelentních výkonech charismatického Macháčka, Munzara v roli znejistělého kněze a především Martina Růžka coby purkrabího zmítaného pochybami a svíraného protichůdnými zájmy a hrozbami. I když historická fakta nemluví ve prospěch cti pána Jindřicha z Lipé, Daňkův smysl pro dialogy, zajímavé charaktery a mravní konflikty dělají ze snímku ne snad lehce stravitelnou, nicméně pro mě hodnotnou a přitažlivou podívanou. Celkový dojem: 90 %.