Počítání oveček (1981)

Drzý spratek věčně uvězněný na dětském nemocničním oddělení kvůli srdeční chorobě terorizuje personál a spolupacienty svými požadavky díky citovému vydírání. Poté, co vyčůraná Žaneta Fuchsová zjistí, že ztratila moc nad primárním cílem sestřičkou Konvalinkovou, odvrhne jí nemilosrdně jako správná sociopatka a zaměří se na starou pannu uklízečku Galatíkovou. Film dokonale archivoval nemocniční šeď socialismu a dokonale zachytil depresi nicoty v podobě údržbáře, který v podstatě jen kalí v práci a nikdo si toho nevšímá. Kachyňa ve své režimu poslušné části režisérské kariéry prostě potřeboval natočit další neveselý průměrný film, kterými zaplavoval rok co rok čs. kina poté, co už nemohl točit své provokativní filmy podle scénářů Procházky. Nebude vás to bavit, pokud se nenecháte lacino dojmout formulí sirotek-nemoc-osamělost a nepomůže ani křoví v podobě hereckého obsazení malých rolí klasiky typu Galatíková nebo Brodský, jejichž charizma dělá z prostých nudných lidí nadesignovaných podlehnutí rozmazlenému spratkovi něco trochu živoucího. Brrr.

Bezvadný film, bezvadné herecké obsazení, možná velká škoda, že Žanetu Fuchsovou nevzali na DAMU, protože zde ukazuje, že dokázala, zahrát i charakterní roli. Smutný film s dobrým koncem sirotek z dětského domova putující po nemocnicích, který se chová povýšeně a nenávistně k většině dětí i dospělých do chvíle, než se jí ujme hodná starší uklízečka, která si jí nakonec osvojí.

Karla Kachyňu považujem za jedného z najlepších českých režisérov. Má môj rešpekt. Natočil viacero titulov, ku ktorým sa rád vraciam. Jeho tvorba mi nie je cudzia. Avšak snímok "Počítanie ovečiek", ktorý zrežíroval v roku 1981, som videl teraz prvýkrát. A aj keď je to len televízny film, i tak ma táto poetická citlivá dráma z nemocničného prostredia, o ťažko chorom dievčatku, zaujala a tak trocha aj dojala. Vďaka skvelým hereckým výkonom kvalitných hercov, vrátane deväť ročnej Žanety Fuchsovej, a predovšetkým kvôli sentimentálnemu kreatívnemu rukopisu pána Karla Kachyňu je to film, ktorý si budem pamätať, a veľmi pravdepodobne si ho niekedy v budúcnosti rád znova pozriem. ****

Nádherně lidsky dojemný příběh, k němuž není moc co dodávat, anžto zahraný i zrežírovaný byl na jedničku. Bavily mě i dobové artefakty v podobě popíjejícího údržbáře, sestry zapalující si na sesterně nebo fajn frajer Vetchý bez košile. Žaneta nebyla jen dítě před kamerou, ale uměla skvěle hrát a tak i za oživené vzpomínky na dobu, kdy i já jsem pobíhal s knížkou a hledal dospělého posluchače  samozřejmě za pět.

Film, který mě doteď minul a byla to škoda. Způsob jakým dokázal Karel Kachyňa zachytit to důležité na filmový pás a pracovat s dětmi je obdivuhodný. Příběh je dějově velmi jednoduchý a přitom je film nádherný. Asi začínám být staromilec, tohle je za mě plných 100%, ani o procento míň. Dnešní tvorba by se mohla hodně učit, kdyby ovšem chtěla ...