Nevinní čarodějové (1960)

Hluboká psychologická sonda, kde člověk celou dobu nechápe, že toto se mohlo natočit na přelomu padesátek a šedesátek v sousedním Polsku. Łomnicki předvedl perfektní výkon.

Přímo učebnicová (a moc krásná) ukázka nové vlny. Nebýt té polštiny, tak bych přísahal, že ten film musel vzniknout ve Francii.

Říká se, že každý nějak začínal, ale sám jsem zaražen a nečekal bych, že takto nízce ohodnotím nějaký film Andrzeje Wajdy, nakolik jsem s Wajdou měl dosud výborné až mimořádné zkušenosti. Nečekal bych taky, že budoucí režisér mnoha velkých psychologických, společenských i životopisných dramat natočil ve svých počátcích něco takto „prázdného“, u čehož se mi normálně vybavovaly vzpomínky na raného Jarmusche (Trvalá dovolená), příp. GodardovoU konce s dechems tím, jakoby Wajda vzal Godardovi i ty poslední zbývající atraktivní prvky krimi zápletky a nechal mnohdy jen ty dialogy o ničem mezi mladým mužem a ženou v jednom pokoji. Své pocity zNevinných čarodějůnedokážu popsat jinak, než jedno sice relativně krátké, přesto pocitově nekonečné artové utrpení s převažujícím dojmem vnitřní prázdnoty. Jestli mělo jít o romantiku, nepodařilo se mi ani přes hezký úsměv slečny naladit na stejnou vlnu ve společnosti „intelektuálně“ znuděného mladíka, zachránil to občas komorní jazzový podkres v pozadí a občasné zpestření východem z bytu na ulici či do jiného prostředí. Většinou mě tento film skoro ničím nebavil, ač Wajdova snaha zachytit náladu všedního dne mladých své doby nebyla marná.[35%](20.09.2025)

Nevinní čarodějové, to je vernisážová poezie o lásce, a potřebě mládí své doby. Jerzy Andrzejewski ve svém dialogovém příspěvku scénáři chtěl vyzdvihnout egoismus a prázdnotu mladé generace (jazz byl v tehdejší době v socialistickém bloku vnímán jako úpadek) a Jerzy Skolimowski svojí částí přidal laškovnější hravosti. Avšak Andrzej Wajda nechtěně vytvořil jazzovou poezii, částečně inspirovanou osobností autora hudebních not filmu Krzysztofa Komedy (k jazzu se definitivně přiklonil při studiu medicíny), především jeho veřejnými koncerty. Jazzová poezie mládí by nebyla poezií bez dychtivých a intimních obrazů kameramana Krzysztofa Winiewicze, v nich dostávají filmové verše rytmus, žádostivost a nevinnost zároveň. Mládí má své sny, přání, touží po lásce, a to navzdory době, vlastním obavám a generačnímu vymezení se způsobem života. Hlavní postavou intimní poezie mládí je Bazyli (dobrý Tadeusz Łomnicki), mladý sportovní lékař, úspěšný bubeník jazzového tělesa a idol mnoha dívek a mladých žen. Projevy přízně nejsou zárukou pocitu lásky, a tak pouze nevšední událost a neobvyklé okolnosti seznámení vzbuzují očekávání. Překonat musí nejdříve úzkoprsejší povrchnost, a otevřít nitro sám sobě. Hlavní poetickou, ženskou postavou je Pelagia (pozoruhodná Krystyna Stypulkowska), dívka, jež s elegantní nenuceností odzbrojuje mužské stereotypy svádění a vztahů. Z dalších postav: Bazylův kamarád a kolega sportovní lékař Edmund (Zbigniew Cybulski), nešťastná odmítnutá láska Mirka (Wanda Koczeska), škádlivá zdravotní sestřička Teresa (Teresa Szmigielówna), z tónů jazzu natěšená novinářka (Kalina Jędrusik), na lékaře naštvaný boxer (spoluautor scénáře Jerzy Skolimowski), či spoluhráči z jazzové kapely a kamarádi (mj. Roman Polanski a Krzysztof Komeda). FilmNevinní čarodějovénení žádnou psychologickou analýzou, ani kritikou. Je poezií o nejistotě nitra a jeho touze po lásce. Příjemné to poetické pohlazení.(27.11.2021)

Na scéně zcela dominovala překrásná a tajemná Krystyna Stypulkowska jako Pelagia. Tadeusz Łomnicki v roli Bazyla vystupuje jako zdatný přihrávač, ale pozornost na sebe upoutává jednoznačně dívka. Zdrženlivá krása a velice vtipné bonmoty udržují to správné napětí. Doplněno příjemnou jazzovou muzikou.(31.05.2014)