Nachové plachty (1961)

Film na pomedzí poetickej drámy, historicky zasadená do starého Anglicka a rozprávky má fajn atmosféru, ale aj dosť pomalé tempo. Kým sa k niečomu rozhúpe, prejde polovica filmu a to najpodstatnejšie sa udeje až v záverečných minútach. Komunisti zmenili fialovú (purpurovú) farbu na sýtočervenú, ale kto by si to 43 rokov po októbrovej revolúcii v Rusku všímal, že? Nie zlý príbeh, celkom sympatické postavy, ale bohužiaľ sa nevyhne nude a keď už sme na anglickej pôde, (ruského) pospevovania a rozprávania sa so slnkom a stromami si mohli tvorcovia odpustiť. Nie sme predsa niekde v ruskej zemľanke. A teraz už ticho, ide sa snívať, aj keď niektorí si určite stihli schrúpnuť už počas sledovania.

Po přečtení knížky jsem byl zvědav, jak s touto tematikou naloží ruský režisér v době hodně komunistické a byl jsem hodně mile překvapen, že se režisérovi podařilo přenést na plátno skoro beze zbytku poetiku knížky, hlavně díky skvělé výpravě a kameře, která dokonale korespondovala s mojí představou. Sice se nachové plachty staly ve filmu rudými a do příběhu se vloudila jakási epizodka s revolucionáři, ale to byla pravděpodobně úlitba vrchnosti, aby mohly být zachovány reálie z knížky. Přeci jen, kdyby se Assol jmenovala Marfuša a Grin třeba Segej Sergejevič Konovalov, nebylo by to ono.

Všichni lidé mají sny. Tak jsem si zasnil i já... Alexandr Grin, to je romantika nad níž snad krásnější není. Nachové plachty jsem zhltnul na posezení a byl zvědavý, co můžu očekávat od převodu do filmové podoby. Zadařilo se velmi, výtvarná stránka, kamera, lokace, vše je nádherné. A Assol je přesně ta vílí bytost, kterou má být. Malým úpravám se ovšem film nevyhnul, trochu se hraje na revoluční notu, kterou předloha prakticky postrádá. Grin sice byl socialista a na Sibiři si něco odkroutil, ale jeho knihy o politice nejsou ani trochu, zato o oslavě života. Leč i tak nemohu jinak než dát naprosto plné hodnocení.

Pohádka nebo příběh ? Je to film podle známé novely Alex.GRINA. Pohádkově natočený, krásná - typická ruská příroda, milá herečka Anastazija VERTINSKAJA, která úlohu sirotka, který věří svým snům o pohádkovém princi, že si jednou pro ni přijede v lodi s nachovými plachtami, tak upřímně věří, že ji celá rybářská dědina považuje za "bláznivou". Je to nejen příběh pro děti, ale koukatelné pro diváky od 6 - 80 let. Jenom některé drobnosti mohou vadit vnímavým dospělým jako na př. dívka jde lesem, zpívá, volá na všechny ptáčky, o 5 stromů dále sedí princ se svým sluhou, ale nikdo děvče neslyší a nevidí. Ráno velké překvapení, když princ vstane a po 3 krocích najde v trávě spící děvče. No ale to je detail - proto je to přece pohádka ne ?

ROZHLIADNI SA OKOLO SEBA. VŠETCI PRACUJÚ AKO DRACI. KTO MÁ ČAS NA SNY?! - NIE, JA VIEM, ŽE VŠETCI MAJÚ SNY. INAK TO NEJDE! VŠETCI ĽUDIA SNÍVAJÚ. SNÍVAJÚ PRETO....PRETOŽE SÚ ĽUĎMI.
Mimoriane príjemný vizuálny a emotívny zážitok. Trochu naivná, ale krásna poetika. Áno, veď i snívanie je súčasťou života!