Ilja Muromec (1956)

„Кровью клянусь вырубить всех богатырей в Киеве.”[=Krvou prisahám vyrúbať všetkých bohatierov v Kyjeve.]•Sovietske klasické širokouhlé epické fantazijné rozprávkové kostýmové dynamické dielo → nadštandardných proporcií, a k tomu so vskutku i naprosto obdivuhodnou, vizuálnou stránkou, ktorá mi, mimochodom, teda rozhodne brala dych - alebo povedzme, ako sa vlastne tento udatný bohatier menomIľja Ivanovič Muromec, čiže tým pádom titulná postava, rozhodla [u]brániť „matičku Rus”, pred neustálymi nájazdmi tatárskych pohanov cáraKalina- sa určite dozviete iba v tomto prepychovom spracovaní, v ktorom sa toho i pomerne dosť veľa udialo na to, ako to z môjho časového uhla pohľadu, napokon predsa len krátko trvalo; aby sa v tom divák, náhodou, ešte, niekedy, i miestami trochu nestrácal - poprípade sa aspoň dokázal, orientovať spomedzi týchto všetkých vystupujúcich postáv, ktoré nemusí úplne vždy vedieť i správne rozlišovať, čo sa mi stávalo; mýlil som si kniežaVladimírasI. I. Muromcom!•Bohaté na výpravu a dekorácie, a masívne poňaté scény s množstvom štatistov & komparzistov, a to ďalej ani nehovoriac o tom, keď sa konečne potom blížil i samotný príchod tohto trojhlavového draka v podaníGoriniča, tak to predstavovalo neuveriteľnúpodívanúv tom nasledujúcom ponímaní, keď čoraz viac začal zo seba chrliť oheň smerom na Kyjev! - na tú dobu išlo o vynikajúcim spôsobom prevedené, špeciálne efekty - pomôcť by možno mohol iSokolníček.•Samozrejme, že v rámci daného diela, bol cítiť i značný [zá]pach akéhosi pátosu a gýču, ale to s p r a c o v a n i e, bolo priam božsky stráviteľné, z toho akosi nejde len tak ľahko vytráviť. Vizuálna bomba!

"Uchadi, sabaka, ot Kijeva!"Ako sa 30 ročný invalidný na peci sa povaľujúci mládenec Iľja pričinením magických pútnikov konečne na nohy postavil, vo svete neohrozeným bohatierom stal a rodnú zem kyjevskú pred šikmookými barbarmi z východu ubránil. Veľkolepá sovietska produkcia kde sa na výprave ozaj nešetrilo, či už pri hodovaní v sieňach kniežaťa Vladimíra so zástupmi bohato kostýmovaných bojarov alebo ozaj masových bojových scénach. Muromcove príhody som čítal ako malý kedysi dávno, no a zábery z filmu mi evokovali skvelé ilustrácie od Jaroslava Vodrážku a tvorcovia dokonca neraz priamo oživili historické obrazy od Vasnecova. Ústredný hrdina je síce spočiatku vizuálne nie úplne presvedčivo omladený (herecký predstaviteľ Andrejev už bol štyridsiatnik), ale ako film ide tak to vekovo dobehne, prenáša hlbokým hlasom patetické reči o obrane vlasti, disponuje nadľudskou silou a na jeho slová vždy dôjde. Záporniaci pôsobia aziatsky, od hvízdavého zbojníka Slávika, cez kočovné dobyvačné hordy pod vedením cára Kalina, jeho obézny vyslanec na nosidlách vyzerá ako mongolský Jabba the Hutt a finálny trojhlavý drak Gorinič mi evokoval japonskú godzilovskú príšeru Ghidorah (pre ktorú sa vraj naozaj stal inšpiráciou). Popri akcii zaznie aj pár piesní, spievajúca Muromcova družka Vasilisa obklopená vtáctvom a zvieratstvom pripomína disneyovskú Snehulienku. Brnenie bojovníkov aj vzhľad lodí zase potvrdzujú vikingský prapôvod otcov zakladateľov. Každopádne epický filmový zážitok za štyri odvalené pne a balvany z rodičovského poľa.PS: Absencia slov Rusko a ruský v komentári bol zámer.

Z vlastencova přadena.¬        

Ruské byliny a Jiráskovy Staré pověsti české jsou sice v mnohém odlišnou látkou historickou, leč jedno mají společné: přilnavost vlastencovu k nim, tam ruského, tu českého. Režisér "Ilji Muromce" Alexandr Ptuško byl proslulým tvůrcem filmového zpracování hlavně ruských, ale na příklad i finských bájí národních.¬                

Ač mne "Ilja Muromec" nezklamal, přec nemohu toto dílo označiti za počin mimořádné hodnoty umělecké. Byla odvedena dobrá práce, i nastíněny základní motivy týkající se vztahu k "matičce Rusi", ale celek trpí přílišnou vnějškovostí pohledu, zatímco příslovečná červená nit, která by diváka provázela nitrem ruského vztahu k otčině, chybí; její kousky se objeví na samém začátku a dál už jen útržkovitě. Hlubina tarkovského pohledu a jeho schopnost vybavování mystičnosti je prostě (alespoň v tomto díle) Ptuškovi odepřena.¬                

Na závěr nedá mi nepřipomenouti ke srovnání s "Iljou Muromcem" mimořádný snímek našeho Jiřího Trnky, vytvořený taktéž v letech padesátých 20. stol., "Staré pověsti české" podle A. Jiráska. V tomto díle sešla se mimořádná kvalita scénáristická, režisérská i hudební a ač dnes mnohým bude se tento snímek zdáti po stránce formy zastaralým a těžko přístupným, pravdou je, že jde o počin vrcholných kvalit, a to nejen po stránce vnějškového provedení, ale i po stránce niterné. Ač vlastenec, trochu mne mrzí, že totéž nemohu říci o snímku pana Ptuška…

Sovětský pohádkový velkofilm inspirovaný prastarou bájí o hrdinném bohatýrovi Iljovi Muromcovi (B. Andrejev), který uchránil tehdejší Kyjevskou Rus před loupeživými nájezdy Tatarů. Prostý selský synek původem z Muromu, starobylého města na řece Oka ve Vladimirské oblasti, které bylo v 9. století nejvýchodnější sídlo východních Slovanů, se díky své neobyčejné síle a chrabrosti, se stal nejslavnějším bohatýrem sloužícím knížeti Vladimírovi v Kyjevě. Na Muromcově věhlasu se zajisté podepsalo i jeho utkání se Slavíkem loupeživým, neboli ohavnou nestvůrou číhající na stromě na nebohé poutníky. Kníže Vladimír se díky nepravdám očerňující Muromcovu čest neuváženě zřekne jeho služeb, avšak když se vojsko pohanských východoasijských národů vedené carem Kalinem (S. Burchanov) rozhodne vyplenit Kyjev, není nikdo, kdo by se Iljovi vyrovnal v udatnosti a síle a zachránil tak město a celý ruský národ. Nakonec se Ilja nechá přesvědčit, postaví se do čela ruského vojska, lstí přemůže obávané Tatary a ještě se potká se svým synem, zvaným Sokolníček, který byl v mládí unesen Tatary, vychován tak jejich tradicích a bojoval v nepřátelské armádě. Hrdinské činy slavného bohatýra se odvážím datovat na počátek 11. století, a nejen kvůli této zajímavé historické době jsem toto filmové zpracování ruské báje s nákladnou výpravou a krásnými kostýmy od A. Ptuška sledoval s velkým zaujetím.

Manieristický pátos v zhmotnenej podobe, óda na heroizmus bohatierov - rekov, monumentálne vďakyvzdanie legendám a mýtom pochádzajúcim z úsvitu moskovských, kyjevských dejín a to v intenciách širokej ruskej duše, ktorá zaplaví vzdialený obzor chrabrými junákmi z bezkonečných stepí ako sa aj pozastaví nad drobnými nezištnými udalosťami všedného dňa a urobí z nich symbol, fetiš vysnívaného charakteru dokonalého človeka. Snímok poplatný dobe vzniku, ktorý sa nepridŕža známych predlôh z ruských bilýn ani ich neskoršími spracovaniami, ale spolu s jednoduchým dejom predkladá divákovi celú plejádu folklóru a svojský pohľad na rurálnu kultúru z dôb kniežat - jasných slniečok. Táto sfilmovaná báj je charakteristická pre sovietsku rozprávkovú tvorbu 50. a 60. rokov, je akoby matricou, preto je dobré ju, aj keď len zo zaujímavosti, vzhliadnuť.