Na konci diaľnice (1982)

V rokoch 1967-1982 sa postavilo 375 kilometrov diaľnic za vyše 14 miliárd korún. Táto kratučká správa, ktorá odznela z úst komunistického pohlavára pri otváraní posledného dokončeného úseku, je to najzaujímavejšie na celom filme. Síce sa pridáva k budovateľským snímkom z 50-tych rokov, predsa len sa snaží aj o istú povolenú kritiku. Zemanov film je príliš ťažkopádny a plytký. Herecky v poriadku, slovenčina Pavla Nového je na slušnej úrovni.

nezáživný dej, herecky veľmi slabo zvládnuté - naviac Nového mizerná slovenčina trhala uši...jedna hviezdička za výkon Mariána Geišberga a za výbornú hudbu Svetozára Štúra

Československý film z bratislavského studia Koliba vyprávějící příběh o stavbyvedoucím Peteru Klímovi, který má na starosti výstavbu dálničního mostu přes Váh někde v okolí Liptovského Mikuláše. Přestože je film ze slovenské produkce, hlavní role v něm ztvárnili čeští herci, neboť hlavní postavu, která kromě stavebnictví měla velkou zálibu v kanoistice, si zahrál P. Nový. Jeho starší milenku, která dohlížela na finanční výdaje na stavbě, ztvárnila málo známá M. Málková a mladou naivní studentku, s níž Peter prožil vášnivou noc, představovala M. Gasparovičová. Snímek slovenského režiséra J. Zemana se věnuje problémům na staveništi, kdy je nutné vymyslet náhradní řešení za nefunkční jeřáb a také Klímovým milostným záležitostem, kdy nejprve vyvine značné úsilí, aby získal sympatie uzavřené a odtažité M. Málkové. Když mu však začne projevovat náklonnost mladá atraktivní studentka, jež předtím udržovala překvapivý milostný vztah s mnohem starším stavařem F. Veleckým, propadne kouzlu mladé ženy. Zatímco škody na stavbě způsobené jeho nezkušeností dokáže Klíma za pomoci ekonomické náměstkyně M. Málkové zahladit, milostné vztahy se mu rozpadají. Ve vedlejší roli Peterova kamaráda se představil M. Geišberg. Tento film divákovi nabízí zajímavý pohled na postupy při stavbě dálnic za socialismu, svým námětem a problematikou mi poněkud připomíná o něco mladší, taktéž zapomenutý snímek Atomová katedrála. Příběh i herecký výkon P. Nového se mi líbil, na lepší než průměrné hodnocení to však stačit nebude.(14.08.2020)

Přiznám se, že jsem od tohoto filmu v mantinelech normalizačně-budovatelského subžánru čekal mnohem více. Místo nepřetržité zábavy a nefalšovaného okouzlení, které nastalo například v případě Lettrichova plynovodního opusu Desatinka citu nebo Kačerova dehtem přetékajícího odpustku Město mé naděje, následovalo pouze čekání na několik zajímavějších momentů, které jsou však rozmělněny v poněkud letargickém rytmu snímku, suchých dialozích a dějových zvratech, dějících se často pouze v jejich rámci. Za vypíchnutí z podprůměru stojí především nečekaná scéna oslavy v hospodě, kde hraje geniální song Dotyk od Gombitové. Dobrý je i rozhovor dvou žen v závěru, z něhož vyplyne na poměry filmu docela nadčasová pointa o tom, že lidé na sebe neustále čumí, aniž by jim to jakkoliv pomohlo k poznání. Poměrně nečekané je i netelevizní pojetí Ďurišova snímání - občas se objevují i složitější, delší záběry, kamera někdy hovořící postavy objede dokola nebo je například sleduje kráčející mezi stromy.(31.08.2019)

Za cely film jsem si nezvykl na Noveho slovenstinu. To me stvalo od zacatku az do konce... Jinak me film nicim neurazil, ani nicim extra nenadchl. Resi se pracovni a milostne eskapady, jako v zivote... Krasna Marie Malkova, jako "sudruzka namestnicka". :-) 3- P.S.: zajimavej proslov ke konci filmu (na slave k otevreni mostu) : "...od roku 1967 do roku 1982 jsme utratili 14 mld korun, a za tyto jsme zprovoznili 375 km dalnic..."(12.12.2013)