V rannej hmle (1990)

Jiří Schmitzer jako bratislavský policajt, který vyšetřuje vraždy, z kterých ho všichni podezřívají. Na svou dobu syrové, thrillerové s fajn hororovou atmosférou, která je přesvědčivější než u jiných vražd žen ve filmuČerná punčocha (1986).  Jako perlička jeHapkovahudba, kterou později šoupnul doCopak je to za vojáka... (1987).

V porevolučnej eufórii film upadol do zabudnutia. Z normalizačnej tvorby sa ale vymyká. Scenár bol totiž schválený pred novembrom 89, kedy boli nakrútené aj prvé zábery, no dokončený bol už v demokracii.kedy sa mohlo do flmu dostať aj čosi naviac. Konečnú podobu tak neovplyvnili (auto) cenzorské nožnice. Nikde nevidno oddaných súdruhov kriminalistov, lapajúcich zločincov. Zato veľmi dobre vidieť šéfa kriminálky, pohybujúceho sa radšej na poľovačkách v sprievode straníckeho papaláša, ako na miestach, kde bol spáchaný zločin. Pri podozrení synčeka straníckeho bossa, dá šéf polície podriadenému (Schmitzerovi) výstrahu, aby dal od vyšetrovania týmto smerom radšej ruky preč. Hlavný je detektív podozrivý zo znásilnenia a vraždy. Žiaden zanietený vyšetrovateľ. Sužovaný nedoriešenou minulosťou, služobným preradením na iné miesto i komplikovanou situáciou v rodine, spôsobenou aj jeho sexuálnou rozlietanosťou, sa snaží dostať z hrozného obvinenia. Nakoniec stráca však oveľa viac, než získava. Ponurá a do beznádeje - napriek vyšetreniu zločinu - ústiaca psychologická krimi dráma s drsným slovníkom i scénami. V úlohe mladého delikventa zaujme mladý Robo Roth. 70%.

Solídne temná detektívka, ktorá je viac psychologickou drámou, ako napínavým pátraním. Kladom je určite nejednoznačné ponatie hlavnej postavy, ale nielen tej a charakter zločinov, ako niečoho, kde si ani vrah, resp. vrahovia nie sú istí tým, prečo k nim vlastne došlo. Podozrivý je tu každý a odhalenie identity vraha je pomerne prekvapivé, ani nie tak tým, kto z panoptika postáv to bol, ale kým je skutočne. Záver som očakával trochu odlišný, ale temnota nakoniec spolahlivo prevládla. Nespravodlivo prehliadaný film celú kariéru tak trochu tápajúceho, ale zaujímavého Jána Zemana.

První setkání s neznámým režisérem Jánem Zemanem. Syrová detektivka o zadaném a přesto samotářském kriminalistovi, plná drsných scén, které doba umožňovala. Můžeme, tak ukážeme všechno, ale co vlastně dřív? Mrtvé tělo znásilněné ženy, detailní pohled do mysli obviněného vyšetřovatele (což byla mimochodem, i po hudební stránce, nejlepší část filmu) nebo krásné tělo Evy Salzmannové? Film je trochu přehlcený a ukvapený. Pohled na mládež z konce osmdesátých let také snímku přidává spíše jen na naivitě. Skvělý poker face Jiřího Schimtzera, starší, profláklé skladby Petra Hapky a velmi slušně se vyvíjející scénář (tedy až na pachatelovu předpověditelnost). To vše ve velmi průměrné režii, sázející hlavně na zmíněnou drsnost. Film bych více ocenil jako čisté psychologické drámo.

Docela dobrá detektivka, Jiří Schmitzer v trošku netradiční roli a je jen škoda, že ho předabovali. Čtvrtá hvězda za pro mě trošku netradiční slovenské prostředí.