Verdikt (1982)

Zase mě Lumet vcelku dostal, možná tedy i kvůli angažmá páně Newmana, jehož herectví je prostě samo o sobě zárukou prvotřídní kvality. Tady navíc dostal velký prostor a jeho zpočátku odevzdaný looser, právník Frank Galvin,  který v sobě najde poslední špetku lidskosti a cti, si pro sebe krade, a je to dobře, veškerou pozornost. Hodně se mi líbilo i to, že Lumet se prakticky nepokusil vydírat diváka skrze hry na city, přesto  je velmi rychle jasné, kdo je kdo.  V mnoha ohledech atypická soudnička, která sice nepostrádá ono obvyklé napětí, jak se asi porota rozhodne, ale taky nejde o stejně obvyklý epický souboj, kde se nýmand stává géniem a vše  spíš vrcholí až s poklidnou intimností okamžiku. A možná i o to je vše působivější.  Tedy pět.

“Throwback Thursday #95” - Paul Newman jako notorický alkoholik/právník vezme případ zanedbání péče nemocnice. Lumetova pomalá režie, Newmanovy chyby a sebelítost, ponurý Boston dokreslují depresivní pojetí filmu. Jak Newman, tak i Jack Warden bojují s velkým právnickým týmem a usínající divák má pocit, že v tomhle případě nemůže být nikdy učiněno spravedlnosti za dost…Mám právnické thrillery/dramata rád a ačkoliv byl The Verdict nominován na 5 Oscarů, můj verdikt nad filmem je 65%. Shlédnuto na Disney+.

Rozsudek vedle největších Paulových pecek možná trochu zapadnul, což je škoda. Drama o právníkovi, který chlastá jak duha, kterého režírující Sidney Lumet nechává procházet nefalšovaným peklem. Skoro jako oáza naděje působí scény ze soudní síně, kde se zlomený sympaťák pořád dokáže realizovat a navzdory zdrcující přesile prosazuje pravdu s velkým P. Posledních 20 minut je na potlesk.

Sidney Lumet, režisér jednoho z nejlepších filmů které kdy vznikly -Dvanáct rozhněvaných mužů, se pustil do dalšího soudního dramatu, tentokrát z druhé, té viditelné části, a opět se mu povedlo, samozřejmě s notnou dávkou pomocišikovnýchscénáristů, vynikajícíhokameramanaa dokonaléhoPaula Newmana, vytvořit film který moje oči a ušipřišpendlilk obrazovce na celé dvě hodiny bez výjimky! Děkuji, aplauduji a ukládám do paměti,tohle si moc rád zopakuji!

Obsahuje drobné spoilery...S americkými filmy z právního prostředí mám mnohdy potíž, spočívající v tom, že s cílem být velkolepé, srdceryvné, napínavé, bývají nerealistické, příliš patetické. To Rozsudek nebyl, resp. minimálně tak ve svém průběhu nepůsobil. Ale stejně mi v tom filmu něco chybělo k tomu, aby mě dokázal výrazněji zaujmout. Možná svižnější tempo - ač je/byl Paul Newman borec, nějak mi nestačilo sledovat ho dlouhé minuty jak někde rozjímá, popíjí, sem tam s někým prohodí nějaké to slovo (těch interakcí s dalšími lidmi - svědky, nemocnicí atd. - tam asi na můj vkus mohlo být více; mohlo to být méně rozvláčné). U soudu to začalo být o trochu zajímavější, např. svědecká výpověď Kateleen Costelo byla silnou záležitostí a už už se mé pomyslné váhy začaly naklánět od tří ke čtyřem hvězdám. Ta Frankova trpitelská "otloukánkovská" pozice mi ale i v soudní síni po nějaké době přestávala být sympatická a vlastně jsem i vzhledem k tomu průběhu dost překvapená, jak nakonec rozhodla porota - až si tak teď říkám, že komu více sedne postava Franka, kdo se na ni dokáže více napojit a uvidí v ní výrazněji než já (které to přebíjela různá jeho negativa či určitá "nemastnost-neslanost") symbol marně vypadajícího boje s větrnými mlýny, který stojí za to bojovat, symbol čestnosti, spravedlnosti, tomu bude možná automaticky více sedět celý film..? Definitivně pro tři hvězdy a 60 % jsem se pak rozhodla v samotném závěru, který byl z mého pohledu příliš neuzavřený - chápu, že postava Charlotte Rampling měla představovat spíše než milenku určitý střípek symboliky toho nečestného a nesportovního právnického (advokátského) světa, přece jen by si to ale podle mého zasloužilo (v obou právě zmíněných rovinách) nějaké výraznější finální vyústění.