My se vrátíme (1974)

První díl rozsáhlé trilogie režiséra Igora Gostěva vstoupil do kin jako ambiciózní projekt, který měl ambici definovat podobu sovětského válečného eposu. Už v době premiéry však vyvolával rozpaky a nyní s odstupem let působí jeho přijetí ještě rozporuplněji. Na jedné straně stojí monumentální oslava hrdinství a oddanosti vlasti, na straně druhé zřetelný otisk ideologického zadání, které filmu svazuje ruce i vyprávění. Scénář vychází z literární předlohy Semjona Cviguna, vysoce postaveného funkcionáře KGB a blízkého spolupracovníka Leonida Brežněva. Už tato skutečnost napovídá, proč byl film při uvedení vyzdvihován jako výchovný příklad pro mládež, a proč se oficiální kritika předháněla ve tvrzeních o jeho věrnosti historické pravdě. Ve skutečnosti však sledujeme spíše pečlivě kontrolovanou interpretaci dějinnež jejich autentickou reflexi. Dnes film působí jako přikrášlená válečná etuda, která sice vypráví konkrétní příběh, ale postrádá výraznější dramatický tah i hlubší psychologii postav. Hrdinové zde fungují spíše jako nositelé idejí než jako skuteční lidé z masa a kostí. Paradoxně právě technická stránka, jako je syrová kamera, realistická výprava a uměřená práce s akčními scénami, dodává snímku místy až dokumentární nádech. Atmosféra je překvapivě klidná, téměř meditativní, což je v kontextu tehdejšího režimu i žánru samo o sobě znepokojivě ambivalentní. Dnes jde o titul, který obstojí především u milovníků klasických válečných filmů a u diváků ochotných nahlížet jej s kritickým odstupem jako pozoruhodný artefakt své doby, nikoli jako nadčasové drama.(12.02.2026)

film vznikol ako oslava víťazstva sovietskej armády nad fašistickým nemeckom . Blížilo a tridsiate výročie veľkého víťazstva a konca II. sv. vojny. Podobne ako Ozerovova filmová epopeja OSLOBODENIE I. - V.), aj tu bol film patrične zideologizovaný ... na to si jednoducho treba zvyknúť. V tých časoch sa takéto filmy točili. Nechýbali veľké výpravne bojové scény s kopou ohňa horiacich vagónov tankov a zopár drobných ľudských príbehov. V tomtofime bol daj zameraný na vojenskú jednotku operujúcu v tyle za hlavnou líniou frontu. Milovníci filmov obdobia II. sv. vojny si prídu na svoje, napriek spomínanému ideologickému tieňovaniu.(09.10.2016)

Uvedomme si že pravda o vojne - je jedna vec, a film na tému vojny - je niečo úplne iné. Vojnové filmy, v Sovietskom zväze v 50. tych a 60. tych rokoch vytvárali ľudia, ktorí cez tieto boje prešli a ktorí celkom dobre poznali cenu svojich obetí a strát. Ale od konca 60. tych rokov tieto filmy nabrali obrovské ideologické rozmery a to je vidieť aj na tomto filme. Miešanie reality s fikciou začína v skutočnosti v juhozápadnom fronte kde u 41. streleckej divízii nebol 315. strelecký pluk a 41. strelecká divízia nepôsobila v regióne Smolensk. Celá 41. strelecká divízia stratila 2/3 svojich vojakov a celé delostrelectvo v kotly u Kyjeva v septembri 1941.Semion Tsvigun bojoval na Ukrajine aj v partizánskych skupinách ale veľká časť jeho spomienok bola skreslená..Aj napriek tomu, ide o vážny film, a to aj napriek množstvu historických nepresnosti.(10.09.2015)

........klasika.sovietsky-vojenský nakrútený v 7O-tych rokov  tým je povedané všetko......tri hviezdy.....ok dobré....(26.12.2022)

Nemám rád tyhle filmy. Jsou bezduché a primitivní, stejně jako válka, kterou popisují. Dvě hvězdy pouze jako úcta k utrpení těch, o kterých to bylo.(16.02.2021)