Dva mezci pro slečnu Sáru (1970)

Dokud spolu Hogan a sestra Sara cestovali sami dva, byl snímek alespoň průměrný a našlo se i pár zábavných dialogů. Avšak od setkání s Mexickou posádkou se vytratilo tempo a "korunu" filmu nasadilo odhalení Sářiny skutečné identity, s níž zmizelo vše, co bylo na snímku originální a zajímavé... PS: Zdejší Morriconeho hlavní hudební téma se objevuje i v Tarantinově Nespoutaném Djangovi (2012). 2*.

Pre mňa jeden s tých lepších westernov od Clinta. Nebál by som sa ho hodiť do Top 3 rebríčka najlepších westernov s Eastwoodom, ak by som taký zoznam mal. Pôvodne som sa na to ani neplánoval pozrieť, pretože ma príbeh moc nezaujal, ale keď som zistil že ma Clint na palube aj Dona Siegela (réžia) a Ennia Morriconeho (hudba), tak som si to rozmyslel. Musím uznať, že je to naozaj dobre natočene. V prvej polke filmu prekvapivo dominujú veľmi dobre dialogy, kde exceluje Clint aj Shirley. V tej druhej zas dominuje akčne finále. Zhrnuté a podčiarkujte, prijemná zábava kde to až nečakane dobre iskri medzi Hoganom a sestrou Sárou. Takú jeptišku chce mať proste každý kovboj vo svojom sedle ! 80% - 4*

Tak a stratil som slová........ Ale aj tak budem hodnotiť - toto bol ten pravý western. Takto má vyzerať poctivý špageťák – pretože tento film sa inak nedá nazvať iba SPAGHETTI western so všetkým, čo k tomu patrí. Aj napriek tomu, že nepochádza krajiny pizze a cestovín, ale z krajiny, ktorá si po každých štyroch rokoch musí vybrať,  či ju bude viesť blbý alebo blbší. Je to taká pecka, ktorá vám rozhodne poupraví názor, že najlepšie westerny natáčali len Italikovia. Don Siegel tu urobil majstrovskú prácu, a Eastwooda nám predviedol v tom najlepšom svetle a vydoloval z jeho charizmy „sympatického darebáka“ maximum. Krásna Shirley v úlohe nepravej mníšky je tu okúzľujúca a po celý čas si budete hovoriť „škoda, že je oblečená v mníšskom hábite“. Dej je typický a banálny, a práve v tom je jeho sila – darebák, pracujúci za peniaze doprevádza mníšku ku juaristom, ktorí chcú, aby zaútočil na francúzsku posádku v jednom mexickom mestečku. Dovtedy dvojica darebák – mníška zažívajú na svojej ceste po Mexiku všelijaké dobrodružstvá. Zdá sa to ako príbeh plný klišé. Ibaže jeho prevedenie na plátno je veľmi originálne a veľmi, opakujem veľmi potešujúce pre každého milovníka westernového žánru. Jednoducho si každý okamih užijete a koniec je správne okorenený násilím a zabíjaním, ale to už ku spaghetti patrí. No a tá nezabudnuteľná hudba od božského Ennia.... ach, viac si človek nemôže priať. Ako som písal na začiatku, neviem čo viac by som k tomuto majstrovskému westernovému kúsku povedal.„Keby ste neboli mníška, nechal by som vás v tejto kaši samu.“Odzbrojujúcich 96% aj s hltom whiskey.

Clint Eastwood jako pistolník Hogan, je odborník přes dynamit a má za úkol vyhodit do povětří jednu vládní pevnost. Na začátku zachrání Sáru, převlečenou za jeptišku před znásilněním... Krásně nasnímaný snímek  připomíná ve velké míře spaghetti westerny a to ještě podbarveno úžasnou hudbou Ennia Morriconeho. Hodně tomu napomáhá i to prostředí, točilo se totiž v Mexiku. Mezi Eastwoodem a Shirley MacLaine funguje skvělá chemie (i když si prý údajně moc nesedli) a vzájemné špičkování mezi oběma, patří k nejzábavnějším momentům. Don Siegel namíchal zábavný koktejl s nečekaně brutální akcí na závěr."Sestro Sáro, tohle je nevěstinec!!...Kdepak Hogane, žádnej nevěstinec, nejlepší bordel ve městě!"

Jako úplně špatné to není a nápad taky ne. Ale tehdy 36letá MacLaine zde vypadá na padesát, odule, jak nějaká alkoholička. Vlastně mi jednu takovou připomínala, co sedává v létě před Bogotou. A navíc ty neustále nalepené dlouhé řasy po celou dobu cesty... Jako jo, nakonec zjistíme, že jeptiška není, což snad není žádný spoiler, to ostatně každého musí dost brzy napadnout, ale ani tak si ženská za podobných podmínek neudrží neustále makeup a nalepené řasy. Vůbec jsem nechápal, co na ní ten pistolník vidí. Asi dlouho nezavadil o pořádnou šťabajznu. A právě herečka v hlavní roli mi hodně kazila požitek z filmu, i když některé scény s ní jsou povedené, a zvláště na scénu s vyndáváním šípu těžko zapomenout. (Btw, zajímalo by mě, proč zrovna odlesky kříže ty indiány zahnaly, to ve filmu vysvětlené není). Vlastně jsem čekal i něco víc, nějaké větší odhalení na závěr. A možná i delší dobývání pevnosti, přehledněji natočené. Samotná road movie s mnoha nečekanými situacemi mě většinou bavila, ale celkově z toho nakonec lepší pocity nemám a těžko říct, jestli bych to chtěl vidět znovu. Jinak ale klobouk dolů před kamerou a výpravou, ty jsou excelentní. Na rozdíl od naprosto nijaké hudby - tohle že dělal Morricone?