Železný kříž (1977)

Totální chaos a pomalu se rozpadávající lidská psychika. Tak vypadá německá strana východní fronty očima režiséra Sama Peckinpaha. Jeho válečný snímek není hrdinským eposem, ale syrovým ponorem do reality, kde ideály dávno ustoupily pudu přežít. Už v době svého uvedení si vysloužil pověst jednoho z nejdrsnějších válečných filmů vůbec a zároveň rozdělil publikum. Pro některé byl až nepříjemně upřímný. Peckinpah totiž odmítá jednoduché škatulky. Jeho vojáci nejsou karikatury ani propagandistické figurky. Jsou to lidé lapení v mechanismu, který nemá smysl ani cíl. V centru dění stojí morální střet dvou světů. Cynického, ale profesionálního seržanta Steinera, který válku z hloubi duše nenávidí, a ambiciózního pruského aristokrata posedlého slávou a vyznamenáním v podobě Železného kříže. Jejich konflikt není jen osobní, ale symbolický. Střet reality s iluzí. Film se nevyhýbá brutalitě. Naopak ji ukazuje bez příkras a často až znepokojivě otevřeně. Některé scény tak mohou působit téměř nesnesitelně. Právě v nich se ale skrývá síla snímku. Nekompromisní pohled na to, jak válka deformuje charakter, ničí morálku a stírá rozdíly mezi „námi“ a „jimi“. Zatímco americké publikum přijalo film chladně a potřebovalo čas, aby jej docenilo, v Evropě se stal okamžitým fenoménem. Možná i proto, že nabízí nepatetický, lidský pohled na osudy německých vojáků. Bez glorifikace, ale s pochopením pro jejich bezvýchodnou situaci. Význam snímku později potvrdil i Quentin Tarantino, který jej označil za zásadní inspiraci pro svůj film „Hanebný pancharti“ (2009). Dnes tak Peckinpahovo dílo stojí jako nadčasová připomínka toho, že válka nemá hrdiny. Má jen přeživší.

Kto iný než Sam Peckinpah mohol natočiť provokatívnu vojnovú drámu o hrdinstve a sebareflexii nacistického vojaka? Desivejšie ako samotné scény (útok sovietskych tankov, rehabilitačná klinika) je len uvedomenie diváka, že favorizuje nacistického vojaka. "Steiner, veríš v Boha?" "Verím, že Boh je sadista a ani si to neuvedomuje."

v dnešní době už sice železný kříž nemá takovou sílu, nicméně jde o zajímavý válečný film, který musel být na svou dobu poměrně drsný a i dnes dokáže oslovit ne úplně typickým pohledem na WWII z druhé strany. Možná jsem ve finále čekal ještě trochu víc, ale to nic nemění na tom, že tenhle Peckinpahův kousek za vidění stojí...70%

Ještě jsem neviděl válečný film, který by byl točený takto z pohledu Němců. Hlavními "hrdiny" jsou zde nacisti. James Coburn odvedl skěvou práci. Na rok 1977 je to velkolepé, výbuchy, střelba, tanky. Všude stříká krev, rusky byly krásné, němky taky, což mi přišlo nereálně, protože krásné němce se říká turistka. Sam Peckinpah zde předvedl svůj arsenál v plné palbě a právem se jedná o jeden z jeho nejlepších kousků. Musím říct, že bych se nevrátil do boje a zůstal s tou sestřičkou, ta byla tasty, krev a mléko, takový syndrom ze západní fronty klid. Neva.

Německý Wehrmacht to neměl v roce 1943 na východní frontě jednoduché. Film se odehrává během sovětských kavkazských operací proti německému kubáňskému předmostí na poloostrově Taman. Ruských mužiků bylo okolo nich mnoho, Němci měli příliš dlouhé zásobovací trasy a jejich morálka byla na nule. Pro Němce bylo tohle bojiště ve znamení zoufalosti. Ve filmu se v tomto bojovém prostředí potkají jeden obyčejný, cynický a bojem zocelený voják a prušácký aristokrat, který chce přes veškerou okolní beznaděj získat Železný kříž.DĚJ:DesátníkRolf Steinerje zkušený veterán a velitel průzkumné čety. Do jeho jednotky přichází nový velitel praporu, kapitánStransky– pruský aristokrat posedlý získáním Železného kříže. Mezi nimi stojí velitel pluku plukovníkBrandta jeho pobočník kapitánKiesel. Stransky se snaží získat vyznamenání za cizí zásluhy, zatímco Steiner a jeho muži (Schnurrbart, Anselm, Krüger, Zoll, Dietz a další) bojují o holý život v beznadějných podmínkách. Konflikt mezi oběma muži vyvrcholí v chaosu ústupu.ZHODNOCENÍ:Celkem pohodový, a ne příliš vyhrocený válečný film o třídním konfliktu ve Wehrmachtu na východní frontě. Sympatický, schopný, ostřílený a čestný Steiner, který koná svou povinnost, šetří zajatce, nebojí se jít do nebezpečného protiútoku a přes své nasazení pohrdá celým armádním velením a nesnáší Hitlera a jeho nacistický režim. Tohle má společné se Stranskym, který je naopak pruský aristokrat, věrný pruské vojenské tradici, odhodlaný získat Železný kříž, ale v boji prokáže svou zbabělost a neschopnost. Je tu také jeden zrádný homosexuál, spousta obyčejných vojáků, kteří fungují jen díky setrvačnosti, oslava narozenin a sovětský batalion plný ženských. Spíše, než o bojových akcích je tento film o vzájemných vztazích v jednom německém pluku, který se musí potýkat se sovětskou převahou. Film ukazuje, že i mezi těmi „zlými“ Němci byli dobří a charakterní vojáci. Dávám 4*.