XX. století (1976)

(Director´s Cut):Bertolucci natočil historickou ságu o jednom přátelství, o tření feudalismu vs komunismu a později fašismu vs komunismu, a díky obsazení (Sutherland, de Niro a neobézní Depardieu) to vzbudí zvědavost každého samozvaného filmového historika. 5+ hodinový koktejl (kde nechybí šokující sex, klasická italská brutalita a bohužel skutečné násilí a smrt zvířat) je obtížně shlédnout na jeden zátah, obzvláště díky pomalému rozjezdu, kde se režisér snaží líně ilustrovat atmosféru života v zemědělství takovým způsobem, že je vám jasné, že tady někdo bude během hodiny "romanticky" dojit krávu, házet po sobě hnojem nebo šlapat bosýma nohama v hovnech (až si přečtete o překročeném rozpočtu, okamžitě vám vytane na mysli první hodinu filmu). Film se později rozběhne a nabídne nám zajímavější osudu postav v dospělosti s správnou italskou nepředvídatelností, kdy se kvůli hysterii může stát cokoliv, ale bude vás pravidelně mučit nadšením postav pro komunismus i děsit opojením fašismem. Navíc máte podivný pocit, že režisér snad až příliš sympatizuje se zběsilým hloupoučkým rolnickým davem toužícím po krvavém násilí, který film českému divákovi spolehlivě lehce zmaří. I když Bertolucciho výsledek není úplně super, tyhle ambiciózní historické ságy s provokativními momenty (a výbornými herci ve formě) už se netočí díky studiím neochotným splachovat miliony dolarů do záchoda kvůli krásným záběrům parního vlaku a jako terapie z mizerné nabídky současné kinematografie určitě ujde.

„Pán žije.“
XX. století sleduje příběh dvou chlapců/mužů - Alfreda a Olma - kteří se znají již od dětství, kdy byli velicími přáteli. Na jejich osudu sledujeme celý příběh Itálie od roku 1900 do roku 1945. Roste síla socialismu, kterou zase rychle zbrzdí nárůst fašistické ideologie, kterou zde reprezentuje nekompromisní postava Atilly.
Pětihodinový opus a vrchol legendárního Bernarda Bertolucciho nemá prakticky slabého momentu. Kloubí v sobě typickou italskou poetiku (ať už obrazově nebo hudebně - nádherný soundtrack od Ennio Morriconeho) s naturistickou hrůzou. Dokonale kontrastuje dětství od dospělosti a celou dobu je obrazově nesmírně hravý. Scénář prakticky neobsahuje slabé místo. Film utíká a nenudí - což u pětihodinového díla je skoro nadlidský úkol. I díky této stopáži dostáváme komplexní dílo, které řekne úplně vše a dokáže nám naprosto bezchybně naservírovat příběh několika generací. I přes obrovské kvantum postav, jsem neměl absolutně problém se v nich orientovat - prakticky vždy jsem věděl, kdo je kdo, což je také neuvěřitelné.
Herecky se nedá absolutně co řešit. Trojlístek De Niro, Depardieu a Sutherland se úžasně doplňuje. Sutherland za mě naprosto vyniká a jen potvrzuje, že negativní role mu vždy šly. Silný výkon podává i Dominique Sanda. Přítomnost herecké děvy a legendy němého filmu Bertini je jen dalším nádherným pozlátkem na tomto úžasném díle, které ve spoustě věcech (především svou úžasnou poetikou) připomíná o dva roky mladší Strom na dřeváky.
I přes lehce kontroverzní scény, které by dnešním filmařům rozhodně neprošly, je tento film skutečně výtečným zážitkem a zpestřením, pro všechny fanoušky kinematografie. Navíc dokonale funguje jako jakýsi exkurz do italské historie.
XX. Století je jednoznačně absolutním vrcholem Bertolucciho tvorby a jedním z vrcholů italské kinematografie. I díky jeho silnému závěru lze o něm říct, že patří mezi absolutní vrcholy světového filmu. Výborný, ale lehce zapomenutý film (což je ohromná škoda). Doporučuji!

Jakubisko sa síce nazýval slovenským Fellinim, nie Bertoluccim, no táto dvetisícročná včela mi Jurajovu tvorbu pripomínala nemenej. Bola síce formálne krotkejšia a politicky červenšia, ale to sú asi všetky rozdiely. Škoda, že nekritizovala aj komunizmus. Na konci druhej svetovej bolo možno príliš skoro, potom je však názov filmu zavádzajúci. Čo mi ešte vadilo, je prerod postavy Olma. Zatiaľ čo u Alfreda je strata charakteru a pokory vplyvom prostredia uveriteľná, Depardieu bol na rozdiel od svojho detského ja až príliš dokonalý. Ich priateľstvo, ktorému neprajú triedne rozdiely a tým je predurčené na tvrdé rany od života, mi našťastie väčšinu výhrad kompenzovalo. Krásna ukážka ľudských osudov zmietaných dejinami.

Tesili sme sa, kedze tych vyse 5 hodin posobilo hodne velkolepo, najma ak to nenatocili hamburgeri ale spagetaci. Zial sme to po hodine znechutene vypli: temny scenar, kazdu chvilu daka prasacina, ci uz zvrateno-temne poznamky od knaza, alebo odpor reholnej sestry ku knazom, alebo pubertiaci obtrtkavajuci (neviem, jak to slusnejsie napisat, zial to takto najviac zodpoveda filmu) vyhrabane diery v zemi. Proste hnusne. Pan Sernardo Bertozpucci to berie prave odtial a pridavam si ho na zoznam hnusnych reziserov. Skoda, lebo inak spracovane kvalitne.. - ale zasa raz: zabalenim hovna do ozdobneho papiera obsah i nadalej zle travi resp. potichu priotravi. ODPAD

Film s velkým F, jehož příběh by dnes už nikdo neuměl vyprávět a přesto jej pořád a stále prožíváme. Bertolucciho opus magnum, kde je vlastně naprosto vše, láska, nenávist, zrození, smrt, zrada, věrnost, touha po moci i svobodě, ideály, chtíč, přátelství, rodina, samota... Na pozadí věčně politicky rozervané Itálie se odvíjí příběh dvou rozdílných chlapců ze dvou rodů, chudáka a boháče od okamžiku jejich narození až do samotného konce.