Láska a smrt (1975)

V lásce a válce je vše dovoleno, a tak si bere Woody Allen na paškál Tolstého Vojnu a mír, kterou přetváří v Lásku a smrt, jednu z nejzdařilejších parodií vůbec. Během gymnaziálních let jsem Lásku a smrt považoval za nevtipnější film vůbec, vrchol komedie a nepřekonatelný kus pastiše literárních klasiků, a ten mě provázel po celé čtyřleté období, kdy jsem tyhle ruské velikány a jejich špalky oddaně a odhodlaně načítal. Dodnes mě nenapadá mnoho kusů, u nichž bych se nasmál častěji nebo halasněji. V tomto raném stadiu Allenovy kariéry slouží zápletka zejména jako věšák na co největší množství frků, gagů a žertíků, a nejinak je tomu v Lásce a smrti, kde se k tomu přidává plejáda více či méně zjevných odkazů na ruskou literaturu. Jeho neschopnost porozumět mentalitě i mluvě postav 19. století je zdrojem opakované komiky, jako když je vyzván na souboj pistolemi, klasickou to kratochvíli ruských spisovatelů i postav romantismu, načež se rozhovor odvíjí takto: Řekněme zítra za svítání? – Říct to můžeme, ale nevím, co to znamená. Nechybí Allenův tradiční sebehanící humor, který se skládá jak ze sebeironie, tak z odkazů na skutečnou sebehanu (Borisova pohotová odpověď na kompliment hraběnky, že je nejlepším milencem, kterého kdy pojala, zní: „Hodně trénuji, když jsem sám“). 
Láska a smrt je brilantní pastiš s kanonádou gagů a vtípků, rafinovaně užívající tradic ruské montážní školy, zaplněný více či méně zjevnými literárními aluzemi a citáty, a prvotřídní vyvrcholení Allenovy dráhy jako čirého komika. Ten pak v dalších čtyřech letech natočí své dva nejlepší snímky a v těch 80. bude nadále vážnět a bergmanovatět. Z USA však režisér po zkušenostech s produkcí Lásky a smrti natáčené v naprostém chaosu v Maďarsku a Paříži nevytáhne paty další dvě dekády. Titul nejvtipnější komedie je samozřejmě subjektivní. Ale jak by řekla Diane Keaton coby Sonja, subjektivita je objektivní…Více veVIMna MovieZone.

Allenovka jako vyšitá! Prostě opět senzace. Dokonalý slovní humor, perfektní duo Allen/Keaton, výpravné scenérie, bláznivost, šílenost, potrhlost, bourání třetí stěny, výborná kamera (hlavně opět výborné svícení na Woodyho brýle) a vlastně naprosto trefná parodie na ruskou literaturu v období romantismu a všemožná filmová klišé. Spokojenost, jak má být. Allenovky prostě můžu!

„Milovat znamená trpět. Vyhnout se utrpení znamená nemilovat. Kdo nemiluje, ale trpí tím, že nemiluje. Takže milovat znamená trpět. Nemilovat znamená trpět. Trpět znamená trpět. Štěstím je milovat. Štěstím je tedy trpět, ale utrpení znamená neštěstí. Takže být nešťastný, znamená milovat, nebo milovat a tím trpět, nebo trpět přebytkem štěstí...“ ... Jedna z prvních a hned parádních parodií. 75%

"Čo by povedal Sokrates? Všetci Gréci sú homosexuáli. Tí museli mať ale divoké žúrky. Vsadím sa, že si zarezervovali dom na Kréte na celé leto. Takže za A: Sokrates je muž. Za B: Všetci muži sú smrteľný. Za C: Všetci muži sú Sokrates. Z čoho vyplýva, že všetci muži sú homosexuáli. Hmmm... ale ja nie som homosexuál. Raz na mňa pískali nejaký kozáci. Očividne mám telo, ktoré vzrušuje obe pohlavia. Ale viete, niektorý muži sú aj heterosexuáli, a niektorý aj bisexuáli, a niektorý sa o sex vôbec nezaujímajú... a stanú sa z nich právnici."

Allenovskyklasicky dôvtipná, no v tomto prípade skoro až geniálna a skoro až shakespearovská zábava. Ani sa nečudujem, že je to tak obľúbené dielo, veď si ma svojou prirodzenou charizmou získalo už od podstaty prvého momentu, resp. frku. Humor tohto kalibru zväčša nie je mojou šálkou, ale práve na základe toho ma svojou funkčnosťou vie častokrát hodne milo prekvapiť a zároveň väčšinou rovnako aj očariť. Príjemná stopáž s ešte príjemnejším dejom a ešte príjemnejším osadenstvom.„Po večeri prídem do vašej izby.“ „Dobre, a ja prídem do vašej.“