Michael (1924)

Film má dekadentní charakter prostředí, ve kterém se odehrávají vztahy. Dreyer kladl důraz na výtvarnou stránku filmu. Nebýt tohoto prostředí, mohl by mít divák až pocit výstřednosti, která nemá hloubku. Zápletka je jednoduchá - malíř mladíka adoptuje a objeví se hraběnka, která mladíka svede. Způsob herectví je čistě divadelní. Stolovací scéna působí přepychově (možná komplex režiséra, který vyrůstal chudý).

Příběh o vydržování si mladíka s nadějí, že z toho bude třeba něco víc, je nadčasový. I když se jedná už o 2. zfilmování původní literární předlohy, tak jelikož to první už zřejmě neexistuje, zvyšuje to hodnotu této německé verze.

Na tomto nie je nic svetoborne - maliar si adoptuje mladika, ale toho chce zviest bohata zenska - nema drama, ktora dost udi a ma navyse plane tempo. Som funda nemych filmov, milujem cierno - biele filmy, ale toto bolo ja na mna moc . 50 %

Na Dreyera nezvykle vizuálně temný film, v němž jakoby nedostatek pro něj tak typické bílé (a s ní spojené něhy a procítěnosti) symbolizoval převahu německého nad ryze dánským vkladem. Příliš tvrdé, chladné, unylé, cizí.

Protože jsem již dříve zde okomentoval nejstarší filmy, zde na GT uvedené, podíval jsem se i na tento sem nově vložený, samozřejmě rovněž s herci, kteří už nežijí a musím hodnotit nadprůměrně pozicí diváka tehdejší doby. Ale … ten příběh zamilovaného staršího muže a mladíka, který jej jen využívá, by se klidně mohl, samozřejmě s nynějšími dobovými reáliemi, odehrát v realitě či ve filmu i dnes!  6777(07.09.2023)