Madla z cihelny (1933)

Pygmalion po česku, podaný opět poněkud táhlým stylem, jakým měl Slavínský ve zvyku režírovat své filmy. Tradičně dobrý a příjemný výkon Huga Haase. Výborná Antonie Nedošínská (např. scéna, v níž odmítá peníze, protože má pocit, že by prodala svou dceru, byla na oskara). Typicky teatrální a prkenná Lída Baarová, jejíž prostá Madla je tak nevěrohodná, až to bolí. Jakmile se dostane do běžné polohy nóbl slečny, je to už lepší, ale i zde má momenty, kdy to nesedí. Ostatně Lída nikdy žádnou velkou herečkou nebyla. Už jen to její dívání se do kamery v řadě filmů, či přesněji řečeno na kameru, na ten přístroj jako takový, které je pro diváka lehce čitelné, což by nikdy být nemělo. Navíc neuměla zahrát opravdový smutek. Kromě Dívky v modrém, kde se jí scénárista s režisérem rolí rozmarné komandující šlechtičny přesně trefili do typu a herecké polohy, která jí seděla, jsem zatím neviděla moc snímků, v nichž by byla skutečně dobrá. Obdobně prkenný a toporný výkon zde ovšem podává i Vladimír Borský, jehož hysterický záchvat v závěru byl něco opravdu nevídaného. Zvláštní výkon Vladimíra Paula v roli statkáře Rypky, který mluví jako cizinec. O prakticky veškerý humor se tu stará svými hláškami Hugo Haas, bez něhož by se film propadl hodně hluboko. Tentokrát mám i jisté výhrady k ději, některé části bych zkrátila a vystřihla, některé naopak podrobněji rozpracovala. Např. vztah statkáře Rypky a Madliny matky by zasloužil hlubší psychologické propracování a pozvolnější vývoj. Stejně tak by nějaký vývoj zasluhoval vztah Madly a Maxe, protože s naprostým minimem jejich společných scén v kombinaci s Borského toporným hraním působí jejich vzájemná láska poněkud neuvěřitelně. A to zejména ve srovnání s větším počtem procítěnějších scén dua Haas-Baarová a věrohodným a živějším projevem prvního zmíněného z této dvojice, takže jsem si v závěru přála, aby to dopadlo jinak a Madla si raději vybrala ,, strýčínka" než jeho jalového synovce. Konec konců nějakých 55 let, či kolik mu tak bylo, není žádný věk. Baronova píseň v tomto kontextu tak působí velmi smutně, byť Haas zpívá kvalitně jako vždy (ostatně studoval původně zpěv). Pěkná role sluhy a výborná scéna s nadávkami. Slabší snímek, nicméně není nekoukatelný a najde se v něm i řada milých okamžiků. 2,5-3hvězdy.

Na jednu stranu smutek, že ve vyobrazené cihelně se neobjevují žádná madla, jak indikuje název. Pak sladkobolnost, nepravděpodobnost a nelogika. Od Baarové se nic nečeká, takže nezklamala, Nedošinská možná až nadstandardně dobrá a Haas znovu dokazuje, proč byl a stále je nejlepším českým hercem všech dob. Pro ten kopec srandy při fantastických hláškách a pro zvláštní kouzlo našich filmů první poloviny třicátých let ale jednoznačně za tři.

tedy výkon Lídy Baarové je něco tak příšerného, že mi přes to vlak nejde. Krásnej kousek, ale jinak ...  Haas si z toho alespoň dělá srandu a je nad věcí, ale ona se tak straaaaašně snaží zahrátvopravdický city, opravdu šmírácky. Jak se tam říká, výstavní kousek. No a Borský byl dřevák vždycky, takže těm dvěma mladým to náramně ladí.

Madla z cihelny není jen další z mnoha komediálních operetek, jakých chrlil Slavínský čtyři do roka. Tentokrát je scénář propracovanější, má v sobě pár záludností a nemalou míru dramatična. Možná i proto má na komedii netradičně dlouhou stopáž. Zprvu mi trošku vadilo idealizování bohatých, ale uvědomil jsem si, že tenkrát se šlechta k chudým chovala opravdu mnohem lépe, než co dnes předvádí novodobí zazobanci. Takže ten příběh nemusí být jen dobovým kýčem. Tu komediální část obstarával Hugo Haas. A jak jinak opět v postaršené postavě; v době natáčení mu bylo 32 let, ale hrál staršího vdovce. Role barona Dolanského mu skvěle sedla. Naplno využil svých verbálních dovedností, ale i vzhledu. Je škoda, že v té době nebylo zvykem snímat herce zblízka, že jsme si nemohli užít detailnější záběry jeho mimiky. V některých momentech vydá pohled do očí za tisíc slov a nepochybuji o tom, že kdyby dnes někdo dělal remake... . Bohužel pro Lídu Baarovou podobná slova chvály nemám. Konzervatoř nedokončila, vlastně neměla formální herecké vzdělání a v roce 1933 hrála teprve druhým rokem; a žádná sláva to nebyla. Nepatřím sice ke kritikům, kteří ji obecně za dobrou herečku nepovažují, ale ano viděl jsem filmy, kde jí tosedlo mnohem víc. Kdo ale opět nezklamal, byla Tonička Nedošínských a potěšila i malinká rolička Světly Svozilové...moc jí to slušelo. No a to je asi tak všechno. Snad ještě zmíním nevýraznou hudbu a písně. Přesto... . Díky zajímavému mixu komedie a dramatu se společenským přesahem, vznikly velmi dobře fungující pasáže, takže považuji celý film za nadprůměrný, lehce vyčnívající z typické produkce té doby.

Podle mého názoru nelze film 90 let starý hodnotit zcela podle dnešních měřítek. Je třeba brát v úvahu i odlišné vnímání tehdejších diváků - co nám dnes připadá afektované, přehrávané nebo jinak nemožné, bylo v té době docela přijatelné. Pravé filmové herectví se teprve rodilo, a tak mnohé výstupy připomínají spíše divadelní prkna. Ale pár vtipných momentů i uprostřed naivního děje se tu určitě najde.