Legenda o Pavlovi a Pavle (1973)

Priemer. 6/10.

Viděl jsem to jako puberťák - na tu dobu velká, těžko zapomenutelná erotika. Skoro pornografie. Divím se, že to tehdy prošlo...

Jeden z nejpopulárnějších filmů společnosti DEFA. Pro tehdejší publikum z východního Německa se dokonce stal až kultovním. Také v Československu byl velmi známý, když na jeho předabovanou verzi přišlo půl milionu diváku do kina. Příběh vypráví, jak samotný název napovídá o dvou lidech, Paule a Paulovi, kteří si žijí svůj vlastní život. Paula se snaží sama vychovávat své dvě děti, ale přitom je stále nešťastná. Paul, ačkoli má dobrou práci a peníze, zase má problémy se svou ženou. Když se tito dva střetnou, najednou pocítí vzájemnou vášeň, kterou dávno již ztratili. Jenže být spolu je pro oba velmi těžké. Film přináší na dobu, ze kterého je natočen odvážné sexuální scény, tak i zajímavé jsou sny a představy Pauly. Důležitou součástí celého filmu je také hudba, kterou obstarala tehdejší začínající skupina Puhdys. Ve výsledku se jedná o podařené socialistické drama, jež vypovídá o partnerských vztazích, nevěrách, zklamání.(20.06.2017)

Seznámení se s budoucím protějškem je nejdůležitějším zlomem v lidském životě. Může přijít pouze jednou a nastartovat tím dlouhotrvající vztah, včetně potomků. Může přijít i nekolikrát, s přihlédnutím k menší dostupnosti antikoncepce, také „potom” přijdou „potomci.“ Avšak dlouhotrvající vztah se nekoná. Takto zdecimovaným osamělým rodičem je i Pavla (Angelica Domröse). Na druhé straně ulice žije další osamělý rodič Pavel (Winfried Glatzeder), byť setrvává v kariérním svazku se svou promiskuitní a opravdu hloupou ženou (Heidemarie Wenzel). Pavla i Pavel jsou sousedé a zárověň nejsou. Pavla žije ve starém domě, Pavel žije v moderním panelovém bytě naproti. Architektonický kontrast starého a nového, tedy přerod v novou éru, kdy vše staré nahrazuje nové, podtrhuje melancholický tón snímku, který je pojmut opravdu jako legenda o moderním člověku. Je to legenda o dvou nešťastných lidech, kteří se hledali tak dlouho až…(10.06.2017)

Nejen, že je to zajímavé zachycení doby se všemi jejími specifickými módními výstřelky, ale zároveň je to film poeticky lyrický, který má některé scény vyloženě laděné do poetična a vyznívají krásně a divně zároveň. Daří se jim tak ale vyjádřit zajímavou dobu a to, jak vznikají a zanikají vztahy mezi lidmi.(10.11.2016)