Na titulní straně (1974)

V ohnisku jedné z nejostřejších Wilderových satir je denní tisk, ta nejméně spolehlivá a současně nejpřelidněnější bárka na bouřlivém moři technologické civilizace. Ostří jeho kritiky se ovšem neomezuje jen na noviny, jejich licoměrnost, frázovitost, roztříštěnost, která se negativně podepisuje na lidské zkušenosti (jak to ozřejmil Walter Benjamin), ale díky jejich širokému záběru (který výstižně symbolizuje plachta dvojlistu) zatíná do všeho lživého, čím se živí a co samy korumpují. Lidský život se v této tlamě anonymizuje ve výživná sousta – ne nepodobně jako ve starším Esu v rukávu. Přitom nejde o nějaké tezovité, abstraktní soudy – vše kritizované a kritické (terminální) se znázorňuje v živém a napínavém příběhu, v němž žádný zaznamenaný osud nesejde z hlediska. Téměř divadelní pojetí (poplatné předloze – divadelní hře Bena Hechta) přitom umožňuje, aby každá formulace náležitě vyzněla a každý vztah byl zatížen všemožným pokušením. Tam, kde se ústřední scéna opouští, napětí paradoxně slábne. Je zbytečné zdůrazňovat, jak skvěle tahle role Jacku Lemmonovi sedla. Jeho Hildy je dokonale ambivalentní – současně již ve Philadelphii a přitom stále přikován k psacímu stroji formulační grafo-manií. Manické založení z něj také díky odstupu, který nadcházející (jak se domnívá) svatbou získal, učiní fanatika morálky, který prosvěcuje nově všechno pokrytectví, i to své vlastní.

Trochu zklamání, podle hodnocení jsem očekával skvělou komedii na večerní pohodu po práci. Bylo mi jasné, které scénky, dialogy měly diváka rozesmát, ale že bych se nějak výrazně bavil, to nemohu říci (max u ledu z márnice od paní uklízečky :)). Film skvěle ukazuje, jak fungovala novinařina v první půlce 20. století, ale to je tak vše. Spíš se tam furt všichni hádali a pokřikovali po sobě. Ústřední dvojka sice předvedla skvělé herecké výkony, ale samotný film mě nenadchnul.

Docela fajn komedie.1)  Lehce přihlouplá konverzační komedie předvádí novinářský svět druhé poloviny třicátých let. Jak lze vidět, od té doby k žádné změně nedošlo... snad jen v materiálním vybavení redakcí._____ 2)  Výstižný koment: sportovec*****. Podnětný (jako téměř vždy) koment: JitkaCardova*****.

Z každé druhé repliky jde znát, že než se z Wildera a Diamonda staly hvězdy Holywoodu, tak je živila žurnalistika. Všechno je rychlé a úderné právě jako novinové titulky. Občas probleskne, že si dělají legraci z toho jak novináři překrucují pravdu aby se lépe prodávala, ale že by šlo o nějakou otevřenou kritiku hyenismu a toho, že jsou schopni pro senzaci udělat cokoliv...to bych ani neřekl. Resp. proběhlo to nenápadně a skrze vedlejší postavu prostitutky Mollie. Ostatní postavy se jen pramálo staraly o to, že byl Earl (relativně) nevinný. A to platí i pro Waltera a Hildyho. Jakoby autoři jejich postoj obhajovali a vlastně i adorovali, jakožto vrchol kvalitní novinařiny. Celé to bylo o tom jak překabátit kolegy žurnalisty, šerifa a starostu. Vesměs šlo o dialogové přestřelky, které sice měly kulometnou kadenci a pichlavost, ale ani náhodou to nestačilo k tomu, abych s některou z postav sympatizoval. A to je v případě komedie vcelku problém. Když k tomu připočtu své otevřené nepřátelství vůči pisálkům, tak je jasné, že tentokrát se mi pánové do vkusu netrefili. Samozřejmě je mrzuté dávat nižší hodnocení filmu, ze kterého si tady každý druhý učurává. Ale na pomoc mi přišli i sami tvůrci, protože jednou ze zajímavostí k tomuto filmu je, žepodle Austina Pendletona, Jacka Lemmona, Waltera Matthaua a Billyho Wildera nevyšlo natáčení podle jejich představ a pronesli, že společně již na žádném filmu spolupracovat nebudou. A podobně kriticky se vyjádřila i Carol Burnettová a někteří tehdejší kritici.

Mix dialogů z His Girl Friday a nových stupidních dialogů, kterých jsem se vzhledem k roku vzniku tohoto filmu obával . Celý příběh je posunut ještě na nižší úroveň, což ale většina diváků očividně ocenila. Tento film jsem viděl česky dabovaný a přestože se našim hercům dařilo, bylo slyšet, jak s některými hloupějšími vtipy měli intonační problémy. Pozitivní je, že mně po tomto filmu nezvonilo tolik v uších, jako v případě jeho předchůdce. 2,5*