Takoví jsme byli (1973)

Charismatický a bezstarostný Robert Redford, který se chce stát spisovatelem, a politicky angažovaná a výrazně idealistická Barbra Streisand. Vědí o sobě už během studií, zajiskří to, ale postupně naráží na rozdílné povahy, názory i životní priority. Velkou sílu má tak snímek v jemně nostalgické atmosféře a pocitu, že někdy dva lidé mohou patřit k sobě, a přesto spolu nedokážou žít. Hollywoodský klasik Sydney Pollack se tak nebojí ukázat, že to zkrátka někdy neklapne, každopádně jeho kousek je spíš příběhem o střetu idealismu, společenských změn a osobních kompromisů. Za sebe ho cením hlavně pro silnou chemii obou herců, i když Redfordova postava je přeci jenom pasivnější a méně propracovaná, občas „namíchnou“ i zdlouhavé intelektuální a vztahové debaty a celkově rozvláčné tempo (ačkoliv prý další desítky minut skončily na podlaze střižny).

Vlastně ani nevím kde začít. Po úvodních 5 minutách filmu jsem ho měla chuť vypnout, ale nakonec jsem se ke shlédnutí donutila. Celou dobu mi nějak chyběl motiv, zejména vedlejších, postav. Hubbelovy expřítelkyně, která tam vždycky někde čeká, upravená a se sklenkou vína, aby Hubbelovi připomínala, že přeci patří do buržoazní společnosti. Zatímco Katie za každou cenu musí válčit na barikádách. O její ambice film jen tak zavadí, nevíme tedy, jestli je opravdu tak chytrá nebo jenom ukřičená beznaděj s Leninem na zdi. Tohle mne vlastně štvalo nejvíce, že jsem nerozuměla McCarthismu tak jak byl pojatý, stejně jako mi vadilo že se k němu, nebo alespoň ke komunistickým postojům, film nijak kriticky nepostavil. Všechno tak prázdné, stejně jako byl prázdný Hubble, o kterém sice víme jaký je talent, ale z jeho talentu vidíme akorát rozpačitou projekci roztočeného filmu. U Hubbela mi chybí emoce k ex, stejně jako jsou vlažnější ke Katie. Ten boj, který narozdíl od ní, vůbec nevede a všechno prokaučuje včetně vlastního dítěte. Na filmu mne štvaly i detaily kdy Katie coby těhotná pije a hulí jako fabrika, aby si v posledním dni těhotenství klidně přimáčkla břicho, totiž polštář, při předklonu na gauči, zatímco by si v takovém stádiu sotva zavázala boty a seděla v záklonu podložená polštářem. Mnoho těch věcí ve filmu zůstane divně viset ve vzduchu, rozumím, že se tak filmy točily, ale dnes už tohle naznačování prostě neumím číst. Hubbelova nevěra, podivná kariéra Kate, která je vlastně úplně nepodstatná, přitom ve filmu vyplňuje mnoho času... asi bych to už znova nechtěla vidět. I když chemie mezi Redfordem a Streisand je fajn.

"You never give up, do you?"..."Only when I'm absolutely forced to." Redford je veľký fešák a Streisand skutočne veríte to, čo hraje. Dokopy skvelé filmové duo. SPOILER: Prišlo mi trochu zvláštne, že v jednej scéne majú spolu dieťa a v nalsedujúcej už nie sú spolu vôbec v kontakte a zistíme, že Redford vlastne o dieťati absolútne nič nevie a ani nejaví záujem.

„People are more important than their principles.“ - „People ARE their principles..“ Emocionální oheň a pragmatický led nevynakládají dostatek úsilí k odstraňování překážek, které i přes vzájemnou přitažlivost brání jejich soužití. Bylo by to proti ideálům, které jim formuje turbulentní doba a hlavně jejich naturelu. Je to přirozené, ale zároveň smutné, protože na rozdíl od spousty jiných tu šanci překonat vnější vlivy dostali.. I když je vydatné přepisovaní scénáře znatelné, Pollackův instinkt odklonit se od plánovaného politického „trumbovatění“ směrem k milostnému příběhu byl správný a soustředění na postavy neschopné definovat kompromis přineslo pocit opravdovosti. Po tomto definitivně podezírám Brada Pitta, že si udělal „playbook“ Redfordových výrazů, podle kterých se pak snažil hrát (viz. třeba pojetí role v Meet Joe Black s ještě extrémnější pasivitou).

Prozatím moje první setkání s režisérskou tvorbou Sydney Pollacka.. Barbra Streisand pro některé navždy bude Esther z Zrodila se hvězda a zase Robert Redford zůstane jako Sundance Kid, ale pro mě jsou odteď a napořád jen jako Katie a Hubbell.. Miluji love storky a s příměsí vztahového dramatu je to jedno z těch vůbec nejlepších filmových témat. Ten jejich školský úvod je lehoučce divný, jelikož holt ten Redford už měl v době natáčení 36 let a na těch scénách to je znát.. Ale jakmile se poprvé trošku posuneme v čase, nechybí moc a snímek si mě postupně začal získávat. Jejich postupné navazování vztahu je skvělou kombinací naivity a romantizace, která ale neztrácí na opojném kouzlu.. Když se držíme ve vztahových vodách, ba pak v těch zamilovaných, ten film miluji... Fandím jim, užívám si to Redfordovo ryzí frajerství a hlavně tu kouzelnou Barbru Streisand! Její oči, nos a úsměv mi prodaly tolik scén.. V naivitě si užívám tu krásu a pozitivní emoce.. Ovšem snímek dokáže ten jejich vztah mapovat daleko šířeji a vrstevnatěji.. Není všechno zaryté sluncem a život je složitý, láska na první pohled už není ani ve filmech. Příběh několikrát testuje jejich vztah až už to pro ně není únosné.. Navíc miluji tu úvodní melodii! Film jsem si hodně užil i proto jak moc lidský kolikrát je a jak mistrovsky je zahrán.. Jediná větší vada na kráse budiž ta politická špína, která se jakoby z téhle červené knihovny snaží udělat něco více, ale zbytečně mě vytrhává z jejich vztahové atmosféry..75%