Romeo a Julie (1968)

Po delší době jsem měl možnost a rád jsem se podíval na tento film,který natočil F. Zeffirelli. Viděl jsme ho  již dříve ,ale lepší zpracování klasického romantického příběhu W. Shakespeara neznám. Zasazení příběhu do města Verony,kostýmy,hudba a hlavně skvělé výkony obou herců hlavních postav,kteří jsou ve věku divadelních hrdinů nemá opravdu chybu! Myslím,že toto zpracování je přístupné pro každého,i když nemá rád klasické divadlo. Výborní jsou i ostatní herci v dalších postavách.  S poklonou a úctou k mistru F. Zeffirellimu - vždy pro mne bude toto dílo skvělým zážitkem. 10/10

Neuvěřitelně špatný film. Trapné soubojové scény, nechutné přehrávání herců, trubadůr co zpíva jako Johnny Fontane, ... I na ochotnickém dětském divadle by to působilo tragikomicky.  Za to by se nemusel stydět aniEd Wood. 1 hvězda za roztomilou 14ti letouOlivii Hussey. Nic víc tam nehledejte, páč tam nic víc neni. Několikrát jsem u toho usnul.

Výborná adaptácia shakespearovej hry, ktorej sa vďaka reálnym historickým kulisám a vynikajúcemu výberu protagonistov hlavných hrdinov podarilo divadelnej klasike vdýchnuť autentickú atmosféru. Miestami síce divadelné proklamácie šuštia papierom a postava Merkucia je plná rozporov, ale celkovo film skvele zachytáva ducha tohto klasického shakespearovho kusu.

[3,5*]"Thusfrommylips,bythine,mysinispurged." "Thenhavemylipsthesinthattheyhavetook." "Sinfrommylips!Otrespasssweetlyurged!Givememysinagain."     ("Tak svojimi perami moje pery umy z hriechu." "Na mojich perách teda uľpel hriech?" "Z mojich hriešnych pier nesmieš niesť jeho ťarchu. Vráť mi moje hriechy späť.")Z bezpočetných filmových adaptácií hier Williama Shakespeara ma iba zriedkakedy dokáže niektorá z nich chytiť za srdce, aj navzdory ich nesporným filmárskym kvalitám (sú poväčšine na môj vkus až príliš urečnené, čo je vzhľadom na danú predlohu logické). Francovi Zeffirellimu sa to však podarilo hneď dvakrát, v tom prvom prípade ide o filmSkrotenie zlej ženy (1967)a v tom druhom prípade práve o tento hádam najslávnejší príbeh vášnivej lásky až za hrob. Popri nádhernej romantickej línii tu Shakespeare pranieruje neduhy ľudskej spoločnosti (žiaľ, nielen vtedajšej), ako sú nekonečná ľudská hlúposť, úbohé povyšovanie sa nad druhými (spolu s ich zosmiešňovaním), neopodstatnená, umelo živená nenávisť, čo je všetko príčinou zbytočných konfliktov, vedúcim k nejednej obeti. Napodiv mi tu nijako nevadí ani tá záplava slov, dokonca nachádzam nemalé potešenie v tom množstve pôvabných slovných hračiek (prvé dvorenie na bále, nádherná balkónová scéna). Herecké obsadenie dvoch hlavných hrdinov, medzi ktorými náhle vzplanie nehynúca láska, je nadmieru vydarené, či už ide o podmanivú "ani nie 14-ku" Oliviu Hussey ako Juliet   ("Younger than she are happy mothers made."),   alebo o šarmantného Leonarda Whitinga ako Romea. A nezaostávajú ani predstavitelia ďalších rolí, obzvlášť vyzdvihnem inak sympaťáka Michaela Yorka (Tybalt), ktorý tu je vrcholne nesympatický (čo treba chápať ako poklonu) a veľmi svojráznu pestúnku Pat Heywood. Dalo by sa možno jemne namietať, že to tu sú samé typicky anglické držky, čo majú do Talianov poriadne ďaleko (nevýznamní talianski herci hrajú väčšinou iba vedľajšie, nevýrazné role), avšak na druhej strane si len dosť ťažko predstaviť pravých Talianov presvedčivo ovládajúcich shakespearovskú reč. Okrem bezchybnej obrazovej zložky (oscarová kamera Pasqualina De Santisa) stojí za pochvalu aj veľmi pekná hudba Nina Rotu. Po poslednom pozretí (23.10.25) mením svoje hodnotenie z 3 na 4 (3,5) hviezdičky."Ochurl!Drunkall,andleftnofriendlydroptohelpmeafter!"     ("Ach, skúpy! To si musel vypiť do dna a pre mňa nenechal ani kvapku?")

Romeo a Julie je přesně ten typ příběhu (filmu), který uznávám objektivně, ale sám přiznávám, že se mi příliš nezamlouvá. Přijde mi to trochu moc zjednodušené. Vždyť si to vezměte - Romeo vidí Julii prvních pár vteřin a už ví, že ho miluje. U ní by se rychlé zamilování ještě dalo pochopit, mladé díky jsou naivní a v jejím věku na ni sáhl nejspíš úplně první chlap. Hned večer si už divoce vyznávají lásku atd. Jejich rodiče jim logicky sňatek dopřát nechtějí. A jediným důvodem nejsou znesvářené rody, ale též prachy, otec zkrátka dcerunku hodlá provdat za bohatého. A pak už se vše odehrává v klasickém stylu všech pozdějších románů, které téměř jistě čerpaly právě ze Shakespeara. Mladí se vezmou proti vůli rodičů a chtějí utéct a tak je jasné, že se schyluje k tragédii. Nutné je ocenit především to, že Zeffirelli natáčel v Itálii, kostýmy, herecké výkony a pak se mi hrozně líbí jazyk, který slavný dramatik používal. Už mnoho herců a režisérů se vyjádřilo tak, že je prakticky dokonalý a já souhlasím. Takové množství příměrů a přívlastků nikde jinde nenajdete a W. S. si se svými díly absolutně vyhrál a dovedl je k dokonalosti.