Láska u moře (1964)

Gilles byl lyrik. Tohle je mistrné, nastříhané přímo ďábelsky, jen prostě je to stařičké a morálka toho nicotná. Oproti jeho nejlepšímu filmu Le Crime d'amour to ztrácí hlavně kvůli otřepanosti tématu hetero věrnosti. Linie stylu Lásky u moře jde patrně od prvních Godardů. Ale Gilles vzal vážně úplně jiné věci než Godard, spíš směřuje ke skoro pohádkové poetice Demyho Loly. A stříhá a stříhá, je to krásné. Neviděl jsem krom Rivetta hezčí vyznání Paříži, ještě ke všemu autobiograficky zahrané - Gilles byl malinkatý mistr.

Nějak tak to je. Když se dva dohodnou, musí počítat s problémy, a když se nedohodnou, potáhnout to s sebou celý život, ne jako "krásný zážitek z mládí", ale jako něco promarněného. Mladík touží po svobodě, ale my vidíme, že je plytká; žena po trvalém vztahu, ale moc jí nevěříme. Nicméně tohle není červená knihovna, film je většinou černobílý.(25.06.2025)

Experimentální, v němž reálné dějové části jsou černobílé a střídají se s barevnými vzpomínkami, ilustrací dopisů ap. Hrdinou je mladý muž, který se nechal naverbovat na pět let k námořnictvu, vrací se z Alžíru přes Brest a Paříž, v Deauville se pozná a spojí s milou, romantickou pařížskou sekretářkou, ta je mu dlouho věrná, zatímco on jí ne. Mezitím si dopisují, nakonec se s ní rozchází, cítí, že ji nemiluje a nebyla by s ním šťastná. On chce poznávat svět, jak ve filmu několikrát zazní, nárokuje si právo mít možnost volby, změny, být odlišný a přece sám sebou.....Film získal Cenu kritiky v Locarnu...Z kritiky Oliviera Bitouna na DVD Classik.com (IMDb):L'AMOUR A LA MER je úžasný film, který dýchá, který žije, z něhož cítíme atmosféru, pocity, rytmus města. Film, v němž klíčí tvorbaG.Gillese...Za sebe dodávám, že jako většinou každý debut je to jeho film nejupřímnější. A domnívám se, že z celé filmařské kariéry G.Gillese se bude vzpomínat především na toto dílo.../Film byl krásně restaurován r.1994 v HD kvalitě a vynikl tak celý jeho neotřelý půvab/.(11.08.2021)

Nevím, jestli je to stářím filmu, ale klíčové postavy nepůsobí příliš autenticky. Introvert, který při každé příležitosti mluví jako existenciální filosof se jako součást hledání sebe sama nechá na pět let naverbovat do drilu a prázdnoty služby v námořnictvu... Genevieve na něj několik let osudově čeká, ačkoliv ji introvert v celou dobu poměrně ignoruje.

Motiv zcela nepochopitelného čekání Genevieve na straně jedné a existenciálního tápání introvertova začne časem i nudit. Na filmu asi je nejhezčí jeho francouzská atmosféra a záběry na Paříž před 65 lety...(08.08.2019)

Letní Filmová Škola 2019, film 28: Roztomilá, ale naivní a hloupoučká Genevieve čeká na návrat svého kluka z vojny. Ten se mezitím kurví s místní milfkou, a prohlašuje, jaký je hrozný chudinka. Pravděpodobně nejlepší částí filmu je pak zhruba desetiminutový flashback v polovině filmu, kdy kamarád hlavního hrdiny vypráví o svém vyrůstání v Paříži. Naneštěstí se pak vracíme k našemu páru hrdliček a tak to doklepeme až do konce. Ač se Genevieve snaží sebevíc, a pohledem do těch jejích velkých očí musel propadnout nejeden frantík, a ač její boyfriend ke konci zkouší film nějak úhledně ukončit, na víc než průměr se nevyškrábou.(04.08.2019)