Au pan coupé (1968)
Sledovat Au pan coupé online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Au pan coupé
Jean (Patrick Jouané) opustil Jeanne (Macha Méril). Zničehožnic, bez valného důvodu, postupně se vídali méně a méně, nechodil na smluvené schůzky, a nakonec jí v kavárně řekl, že už neví, zda je to ona, že už necítí správnost toho, jak žijí, že jsou spolu, že už nevěří v její lásku. Sledujeme pak Jeana, jak nechá práce, jak se vydá na potulku s beatníky, ale jeho cesta je krátká – brzy kdesi náhodně umírá hlady a zimou s pohledem očí upřených ke hvězdám. Jeanne se o jeho smrti nikdy nedozví. Po zbytek filmu sledujeme vzpomínky Jeanne; její trápení, jejího otce dohledávajícího osud Jeana, kontemplace životních hodnot a definování toho, co mohlo Jeana k jeho činu přivést. Film vypráví o přijetí a nepřijetí světa, o nárocích na něj i nárocích světa na jedince, o šťastné včasné smrti bez kompromisů.
Témata
Obsazení
Trailer
Pokud se trailer nepřehraje, otevřete jej na YouTube ↗.
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (3)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Zařazovat filmy do kategorií neumím, ani moc nechápu, jaký smysl to má. Samozřejmě vím, co je to neorealismus a western, ale tím to v podstatě končí. Nevyznám se ani v těch všech vlnách, co buší do našich imginárních světů. Tento film je zřejmě cinéma vérité, protože všechno v něm je pravda. A co je pravda? Nejspíš to, co napsal garmon do obsahu, Ale možná je níž a níž a níž, možná až tam je pramen života a smrti, který neucpeme žádným špuntem. V životě jsem se setkal v mnoha Jeany, ale ani s jednou Jeanne. Jeanové vesměs žijí ( a posléze umírají) jako vyděděnci různých typů, na Jeanne se chodím dívat do kina.(29.05.2025)
Zdroj: ČSFD.cz (2025-05-29)Nádherně nasnímaná elegická nová vlna. Sem tam cinéma vérité, jinak přepečlivé kompozice a nepřestajný střih. Častěji už jsem po sledování Gillese chtěl dát jen tři: témata jsou víceméně stejná, atmosféra táž, herci taky. Vzněty nejsou velké, celé to bývá zastřeno takovou zvláštní melancholií, zármutkem nad uplýváním, nad světem paměti, která mizí. Durasové se toto líbilo a chválila to ne nadarmo – je to plně škola Hirošimy mon amour. Během filmů které se Gillesovi povedly, mě ale plně přesvědčuje o tom, co ho bolí. Že to je autentický smutek, že by rád co nejdřív unikl, uzavřel kapitolu svět a sebe na něm. Co mi nefungovalo: postavy jsou zcela vyňaté z nutnosti výdělku, jsou to krásné mladé figuríny v luxusních šatech. Nevadilo by to, kdyby výdělek nebyl jednou z hlavních věcí, které je pak zabijí: z čeho ten chlapec žil na Riviéře, dobře oblečen, s tmavými brýlemi, v restauracích, zjevně mnoho týdnů? Druhá věc je hudba: ne, že by sama o sobě byla špatná, pařížské valčíčky. V té době už ale mohla být omlazená. Z konce šedesátek posouvají tyhle vřelé nárazy stále stejného tématu prokládaného mickey-mousingem obraz spíš k padesátkám. A jak je to vlastně skoro celé recitace na hudbě jako v Hirošimě, prokládaná řídkými dialogy, za chvíli to člověk prokoukne a sráží to celek. Mascha je hebká…(28.02.2025)
Zdroj: ČSFD.cz (2025-02-28)Jeanne, dívka ze střední třídy a Jean, citlivý mladý hippie s pohutým osudem mají poslední schůzku v malé kavárně Pan Coupé. Po pár týdnech Jean zmizne, Jeanne se svěří příteli Pierrovi a jeho otci a všichni začnou pátrat. Zklamání, poezie a temná romantika tvoří pohnutí. Ve filmu s mnoha detaily na tváře se střídá černobílá s barvou.(max.70%)(16.12.2023)
Zdroj: ČSFD.cz (2023-12-16)