Americké graffiti (1973)

Tak povedené jsem to nečekal. Jeden z těch generačních filmů 70. let, ale tenhle se odehrává na začátku 60. let, je rámovaný časovým omezením jedné noci a rána, s dostatečně rozpoznatelnými postavami středoškolských absolventů, kteří druhý den vstupují do dospělé části života a ze všeho nejvíc vyčnívá naprosto perfektně zpracovaná atmosféra, na níž taky vše stojí. Ta nestojí jen na výrazném, skvěle vybraném a dodnes ikonickém soundtracku, ale veškeré mizansceně. Od výběru aut, důrazu na zprvu izolovanější a později stále více se propojující vztahové (nejčastěji) dvojice, typických ulic či podniků, bistra zvlášť, lesklých povrchů předmětů, lehce trapných situací ze života a obecně co nejmaximálnějším navozením dobovosti. Je tam toho hodně, v mnoha jednotlivých prvcích a díky tomu vše působí dostatečně plasticky. Navíc se mi líbila i poetika hry dialogových scén, ve kterých si postavy povídají s jinými přes okénka dvou aut. Až by se na tom dalo názorně ukázat, co je mikrosvět a subsvět ve filmové teorii... Ono to je půvabné nejen z filmařského hlediska, které tomu sice dodává hodně a díky němu postavy nepůsobí tak ploše jaké někdy skutečně jsou, ale taky z estetického, kdy vše, co zde Lucas prožil, se zde dá skvěle (spolu)prožít se všemi postavami na věk a generační zaměření nehledě. Chvílemi to je sympaticky vtipné, momenty zvážnění přicházejí chytře načasovaně a ačkoli se na první pohled může zdát, že je to možná o ničem, na konci zůstane především pocitový prožitek, o který šlo především. A ten, aspoň u mě, byl nečekaně výrazný. Odteď mě mnohem víc zajímá Lucasova tvorba předStar Warsnež během něj, stejně jako u Jacksona mi přijdou mnohem zajímavější film předPány prstenů. Silné 4*

Od kultovního předchůdce tínedžerských komedií a také nostalgických filmů, které často povyšují onu nostalgickou formu a dobový soundtrack nad vše ostatní, jsem moc valná očekávání neměl. Už proto, že tenhle styl filmu jde leckdy dost mimo mě a přibližně jsem tušil, do čeho jdu. Ale světe se div,Americké graffitise mi líbilo, Georgeu Lucasovi se vydařila jedinečná atmosféra v oparu pozdního večera a noci v americkém městečku, podpořena převážně rock'n'rollovými šlágry z přelomu 50./60. let. S ní mi klidně místo barvitějšího děje postačily i střípky drobných a větších příhod jednoho večera s partou mládeže, která tráví kupu volného času vozením se v nablýskaných barevných autíčkách (které se v mnoha záběrech ještě teprve blyští v odrazech světel dalších barev). Mezi tím se většina kluků stihne zaplétat se slečnami, v kamarádsky rivalských vztazích nebo rošťáckých incidentech, které dospívajícím frajírkům snad projednou odpustíte. Noční akce s mladým Dreyffusem v patách trojky rádoby drsných výrostků a následně policejním autem měla slušné grády. Z vizuálně a hudebně podmanivého retra dolehly ke mně i silnější emoce, takže vážně hezký "malý velký" zážitek a důkaz, že mladý filmař Lucas měl rozhodně talent, než se nechal pohltit jednou supergalaktickou franšízou (a pak už nic jiného mimo ní nenatočil).[80%]

Možná je to tím, že opětovně zhlédnuto až před pár dny a před tím naposledy viděno někdy na přelomu tisíciletí, z čehož si pamatuji akorát to, že se to stalo, ale kouzlo během nynějšího sledování filmu bohužel nezafungovalo. Jasně, jako generační výpověď a tak říkajíc milostný dopis tehdejšímu vozovému parku (ten kanárkový hot rod je vážně ikonický), dobové hudbě (výčet songů v závěrečných titulcích je skutečně úctyhodný) a celkově dané době a životnímu stylu je to téměř dokonalé (hned několikrát jsem si při sledování filmu vzpomněl na Hill Valley v BTTF, kde scény v 50s s auty, kavárnou a rozvernou omladinou vypadají jako skoro identická kopie Lucasova filmu:-)), Dreyfuss je fajn, tehdy téměř neznámý Ford dokáže zaujmout i na malém prostoru a nějaké povedené scény se tady taktéž najdou, ale jinak mně to docela minulo. Děj sestávající z neustálého objíždění uličních bloků, popřípadě opakovaných cest tam a zase zpátky, se místy dost vleče, ne-až-tak-sympatickým postavám se během celé noci nestane nic moc zajímavého, nějaká životní lekce, která se dostane hlavní postavě na konci filmu (jak by divák očekával), se bohužel nekoná a i to samotné "závodní" finále, ke kterému děj celý film směřuje, je tak trochu odbyto a skončí dříve, než vlastně pořádně začalo. | Zkrátka typický "prostřední" film slavného tvůrce, který natočil mezi svým debutem, se kterým prorazil a obřím hitem, který mu u publika "udělal" jméno a zapsal se jím do filmové historie. Slušná práce, ale ty opravdu velké věci se udály jindy a jinde. Stalo se to Spielbergovi (kdo z řad běžných diváků si vzpomene na The Sugarland Express, byť jde o povedený film?), stalo se to Scorsesemu (kolik obyčejných lidí kdy slyšelo o něčem jako je Boxcar Bertha?), stalo se to Coppolovi (mimo filmových fanoušků si málokdo vzpomene na Finian's Rainbow, natož na cokoliv, co natočil předtím) a stalo se to i Lucasovi s tímhle filmem. V rámci doplňování základního filmového vzdělání, nebo v případě zájmu o danou dobu a "small talk" filmy je to samozřejmě doporučeno až povinno, ale jinak pro koho toto neplatí a zatím neviděl - o nic vyloženě zásadního tím nepřišel. |PeZet

Závěrečné stručné shrnutí osudu některých z hlavních postav působí skoro až neuctivě. Americkému grafiti se totiž daří vyvolat dojem, že všechny jeho postavy znáte celé roky, byť jste svědky jejich osudů pouze po dobu jedné prchavé noci. Prchavé, ale také plné životních rozhodnutí. Noci, která působí definitivně, je hraniční, je zdánlivě nekonečným přechodem z jedné fáze do jiné, diametrálně odlišné - je skutečným liminálním prostorem. Závěrečné shrnutí osudů protagonistů téhle noci je tak fackou, která diváka probouzí z nostalgického snu a vrací ho do reality, která není ke všem tak laskavá. Film tak získává určitý podtón hořkosti, který rozšiřuje jeho bohatou emoční paletu. Každý kultovní coming-of-age snímek, který přišel potom, má něco z American Graffiti, ale žádný mi nepřijde tak úplný a tak citlivě vyvážený. Má to neuvěřitelný vibe, je to plné nostalgie, je tam náznak melancholie a taky silně poetický nádech znázorněný hlavně až symbolicky působící okouzlující blondýnkou, která nepolapitelně proplouvá nočními ulicemi. V tom filmu jsem se naprosto ztratil a ten pocit miluju.

Do filmu se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Taková příjemná pohodička s fajn omladinou, která trajdá ve fárech po bulvárech nebo se láskuje nebo si jen tak zevlí. Všudypřítomná stará, nablýskaná fára, nonstop jukebox největších fláků té doby… Opravdu má člověk z každého filmového záběru dojem, že se teleportoval do amerického balíkova 60. let.