Duhová kulička (1985)

Tento film nám pripomenie krásne detské chvíle, keď nás rodičia „odložili“ na vidiek k starým rodičom. Príbeh filmu nie je výnimočný, výnimočná je atmosféra – prázdniny sa nám zdali v detstve nekonečné a slastné. Múdrosť starého otca, jednoduchý život a pohľad na svet cez dúhovú guličku prináša pocit, že nekonečná budúcnosť je pred nami. Vďaka Karlovi Kachyňovi sme sa mohli všetci vrátiť do detských čias.

Příjemně obyčejný příběh sbližování vnuka s dědou, který si i v pokročilém věku uměl naplno užívat života. Potěšili i neokoukaní herci, Josef Somr hrál jen velmi okrajovou roli. Kromě duhové kuličky film doplňuje hudba Luboše Fišera podpořená skvěle padnoucími lidovými písněmi. Kromě nezvykle detailních záběrů na tančící nahou holku u rybníka se objevily i na svou dobu pokročilé prvky jako walkman nebo mikina s potiskem The Muppets.„Proč by kůň nemoh bejt vílou? A nebo víla koněm. … -Ahoj, přinesl jsem ti to disco. -To je príma.“

Príjemný film je nostalgickým návratom do detstva prostredníctvom školáka Milana a jeho dedka, ktorí spolu prežívajú krásne prázdninové chvíle a vyvádzajú rôzne pestvá. Svoju rolu v príbehu hrá aj dedičstvo, To ale ako v každom romantickom príbehu veľkú váhu. Slušné herecké výkony a dobrá televízna produkcia. 70%

Film poetický presne takým spôsobom, ako je mi to príjemné. Každá generácia sa tu môže nájsť, aj keď dedove výstrelky by asi neboli bežnou záležitosťou ani na dedine. Film je o detstve aj o smrti a konfrontácii medzi nimi, čo sa môže zdať smutné, ale vo filme to smutné nie je. No a nebol by to Kachyňa, keby do filmu neprepašoval scénu, ktorú by dnes do filmu určite nedostal nikto. ––––Onehdá u rybníka nám hrál naposled. Byl o rok starší. Nebo mladší? –––– Šak ona se zakulatí. Počkej za pár let.

Byl jednou jeden starý děda, jeho potomci, jejich manželé... a jeden vnuk z moderního městského prostředí. Také byl v tehdejším Československu jeden neobyčejný režisér, který podobně jednoduchým námětům dokázal vždy vtisnout kus neopakovatelné poezie.„Já jsem viděl víly. Kdo se umí dívat, vidí víly.“Kdo se umí dívat, může vidět vždycky víc, než jiný a rozpozná i v tomto zdánlivě obyčejném rodinném filmu průzračný klenot pohlazující svou poezií a čistým lidským příběhem. Karel Kachyňa je režisérem mého srdce, skoro pokaždé se mu povede zavést zpátky mě o pár let nazpátky do světa dětské duše, nechat se vést na vlnách tu veselých, tu smutných příhod a všechny střípky celku dokáže přesně dle mého gusta vyladit hudebně (Fišer) i vizuálně (Smutný) k podmanivé dokonalosti. V tomto filmu potěší i obsazení plné neokoukaných tváří, mezi nimiž je Lubor Tokoš opravdu úžasně nevyzpytatelným dědečkem. 90%