Cukrová bouda (1980)

Celkom dobrá povojnová dráma o živote v moravskom pohraničí po vysťahovaní Nemcov. Opustené domy, vojaci, banditi, zamínované lesy, nedostatok a uprostred toho vdova s dvoma chlapcami. Príbeh sa však nesústreďuje len na ňu a o nejednu dramatickú chvíľu sa postará aj jej starší syn. Produkcia má svoje slabé aj silné chvíle, ale o atmosféru sa stará celkovo dobre. Herci k tomu pridávajú profesionálne výkony na aké sme v československej kinematografii 80-tych rokov zvyknutí. 70%

Nejhrdinštější role Jiřího Kodeta, nejdramatičtější role Jany Švandové a jedna z nejlepších Lubomíra Kostelky. Přesto nade všemi ční Miroslav Macháček jako Fredo Bartl, Sudeťák, který bourá představy černobílého světa, anžto jako Němec  je po válce v Čechách dobrým člověkem. Výborně mu sekunduje malý Michal Dlouhý jako další kachyňovská dětská herecká hvězda. Poetické vyprávění, tentokrát i o marnosti lidského počínání, přesto s nadějí.

Autentická Československá dráma, ktorá sa odohráva krátko po skončení vojny. Film má ponurú atmosféru. Výborné sú herecké výkony, hlavne Miroslav Macháček je výborný. Kachyňa výborne dokázal zobraziť život na pohraničí len pár mesiacov po vojne- všade míny, prázdne domy po Nemcoch, opustené kravy ktoré sa preháňajú po lesoch, bieda, špina, ale aj nádej na lepšiu budúcnosť. Obávam sa, že v dnešnej dobe by to už nikto nedokázal zobraziť to tak presvedčivým spôsobom. Príbeh je rozprávaný hlavne očami dvoch chlapcov a ich poetickým vnímaním na vtedajšiu pochmúrnu povojnovú dobu. Kvalitný film. 🙂

Kachyňa, Körner a Fišer? Zní to jako dokonalé propojení. A ač je to poměrně silný příběh, tak všichni tři pánové vytvořili lepší věci. Luboš Fišer dodává melancholické atmosféře hudbu, ovšem nic co by vám po skončení hrálo v hlavě. Karel Kachyňa to v podobně laděných Srncích nebo Úhořích zvládl také lépe jak po stránce atmosféry, tak naléhavosti děje. A Vladimír Körner (pro nějž to jistě byla velmi osobní věc) ve spolupráci s Vláčilem také zazářil víc. Zaujal zejména Miroslav Macháček a dětský Michal Dlouhý, který hrál snad lépe než později jako dospělý. Potěšili Kostelka nebo Pešek. Kdo mi ale do role nesedl, je Jana Švandová. Byl jsem zvědavý, co v téhle těžké roli předvede, ale bylo to takové nemastné neslané. Její obsazení bych chápal pro postavu zbohatlické paní, která se dostane vlivem okolností do svízelné situace. Ale ona to tu bere dost stoicky a tam si dokážu představit rozhodně zajímavější obsazení a hraní. Docela by mě zajímalo, jaký byl záměr tvůrců s její rolí a zda ho naplnila. A klaďas Vyskočil mě taky nebavil. Z výše popsaného se může zdát, že se mi to nelíbilo, ale tak to určitě není. Má to zvláště ke konci zajímavou zápletku. Období konce války. A k tomu oblast natáčení, kterou mám rád. Akorát si prostě myslím, že z toho mohli tvůrci dostat ještě víc...

Taková polozapomenutá klasika ze zlaté éry Kachyňových filmů. V podstatě ideální spojení Körnerova námětu a scénáře, Fišerovy hudby, Kachyňovy režie a vřele lidského herectví zejména v podání Miroslava Macháčka, dalo vzniknout hutnému poválečnému pohraničně-horskému dramatu, typickému pro dobu svého vzniku. Závěr, kde kromě výše zmíněných, exceluje i malý Michal Dlouhý, je klasicky "kachyňovsky" silný jak jesenická kořalka...  -"Musíš vydržet pár let, vyrosteš a budeš mít jinýho tátu. Třeba se o tebe postará líp, než já."   -"A kdo to bude, tati?"   -"No přece ty sám. Kdo jinej?"